Přednáší pro Pátečníky

Václav Cílek
RNDr., CSc.
geolog a esejista
Václav Cílek je geolog, esejista a popularizátor vědy. Narodil se v roce 1955 v Brně, v letech 2004 až 2012 řídil Geologický ústav Akademie věd ČR. Píše o krajině, klimatu a paměti míst, mimo jiné knihy Krajiny vnitřní a vnější a Makom. Získal cenu Toma Stopparda a cenu Nadace Vize 97.
Pro Klub Pátečníků natočil v letech 2019 a 2020 cyklus o dějinách Země a o životě v nerovnováze: od trilobitů a kyslíku přes vodu a sucho v české krajině až po antropocén a smysl katastrof.
Články z přednášek
Kdyby bylo ve vzduchu 26 procent kyslíku, hořela by i mokrá tráva
Bez bakterií vyrábějících metan by kyslíku v ovzduší přibývalo jedno procento za 12 tisíc let, a někde kolem 26 procent by vzplála i mokrá louka. Geolog Václav Cílek na dějinách kyslíku ukazuje, že Zemi drží obyvatelnou týmy mikrobů, které se před miliardami let naučily spolupracovat. Dojde na kambrium, kdy kyslík z neznámého důvodu spadl, na konec dob ledových, na kůrovce a jelena siku, na Munchův Výkřik i na metanové hydráty, které mohou uvolnit víc plynu než celé lidstvo.
Antropocén podle Václava Cílka: polovinu lidstva živí hnojivo z nafty
Na jednom semináři prohodil nizozemský chemik Paul Crutzen, že už nežijeme v holocénu, ale v antropocénu. Myslel to jako nadsázku, dnes je to vážně míněný název pro dobu, kdy se člověk stal geologickou silou. Geolog Václav Cílek ji vypráví přes parní stroj Jamese Watta, přes dva chemiky, jejichž hnojivo živí polovinu lidstva, a přes křivky, které od roku 1950 letí nahoru. Dojde i na čínskou rýži, umírající korály a lidi, kteří přestali věřit na klimatickou změnu ve chvíli, kdy ji uviděli z okna.
Oceán za sto let ušel sedminu cesty k největšímu vymírání v dějinách Země
Na Václavském náměstí je dnes ve vzduchu 412 ppm oxidu uhličitého. Koncem permu ho bylo 2000 ppm a z moří zmizelo 96 procent druhů. Geolog Václav Cílek vypráví dějiny Země od prvních sinic po Barrandovu skálu: proč většina vašeho auta vznikla jako odpad bakterií, proč máme pět prstů, jak plášťový superhřib vylil na Sibiři moře lávy a proč evoluce nemá ráda ani rychlé změny, ani pohodlí.
Prší stejně jako v roce 1870, přesto česká krajina vysychá
Když v poušti zaprší, rozpálená půda vodu odmítne a lidé se topí v přívalových vlnách. Geolog Václav Cílek na tomhle paradoxu ukazuje, co rozhoduje o suchu i u nás: ne kolik naprší, ale co se s vodou stane na prvním metru půdy. Vypráví o plotu na americko-mexické hranici, kde se povrch obou stran liší o osm stupňů, o mokřadech jižní Moravy zasypaných mezi válkami i o tom, proč vzrostlý strom chladí jako tři klimatizace.
Přednášky pro Klub Pátečníků
Celé záznamy jsou součástí členské videotéky.
- Kyslík, sliz a rovnováha života na Zemi2019
- Antropocén a chvíle, kdy se růst zblázní (1. díl)2019
- Voda, která drží při životě planetu i krajinu2019
- Země má paměť: trilobiti, kyslík a pražské skály2019
- Energie, strach a meze dobrého života (3. díl)2019
- Vzduch, který tvoří dějiny Země i naše města2019
- Vzduch, klima a neklid v našich hlavách2019
- Společnost výkonu a stará moudrost rovnováhy (5. díl)2019
- Paměť Země a smysl katastrof (6. díl)2020