Léto v Praze bude v roce 2050 o 5 až 6 stupňů teplejší. Pomůže 300 metrů výšky

Léto v Praze bude v roce 2050 o 5 až 6 stupňů teplejší

Podle geologa Václava Cílka má být Praha v roce 2050 celkově teplejší o 1,8 stupně Celsia. Vychází to ze studie s interaktivní mapou, která podle klimatických modelů předpovídá počasí v evropských městech. Cílek číslo v přednášce pro Klub Pátečníků na podzim 2019 nejdřív zlehčil: „Prosím vás, to není nic tak hroznýho, to je Budapešť.“ Potom dodal druhou část předpovědi. Červenec a srpen mají být teplejší o 5 až 6 stupňů Celsia. „A to už je vážný,“ říká. Letní horko ve městě podle něj zrychluje reakce v ovzduší a zvyšuje množství přízemního ozonu, takže se v Praze bude přes léto špatně žít. Pokud zůstane doprava ve velkém postavená na spalovacích motorech, přidají se oxidy dusíku, které podle Cílka ovlivňují i vývoj mozku malých dětí, a k tomu alergie a další civilizační choroby. Jeho rada zní prostě: kdo má děti nebo vnuky, měl by mít místo, kde mohou být aspoň přes léto mimo Prahu.

Cílek připomíná, že staré klimatické předpovědi, které před dvaceti lety platily za strašení, se ve většině případů ukázaly jako příliš mírné. Několik metaanalýz podle něj zjistilo, že většina z nich změnu podcenila. „To, co my bereme dnes jako strašení, my to tak musíme brát,“ vysvětluje, protože lidský mozek špatně reaguje na vzdálená a abstraktní rizika. Jdete lesem, něco zachrochtá a dáte si pozor na prase. Na medvěda, kterého možná potkáte za půl roku, si pozor nedáte. „Je to limita, není to hloupost,“ dodává. Překlenout ji může kultura, jenže ta podle něj právě ztrácí schopnost rozlišovat emoce a s ní pomalu i schopnost rozlišovat fakta.

Jak funguje skleníkový jev?

Skleníkový jev je podle Cílka rozdíl mezi tím, co Slunce na Zemi pošle, a tím, co se vrátí do vesmíru. Na horní okraj atmosféry dopadá sluneční konstanta. Cílek přiznává, že si přesné číslo nepamatuje, a mluví zhruba o 350 wattech na metr čtvereční. Polovina zmizí střídáním dne a noci, takže na zem dopadá v průměru asi 170 wattů na metr čtvereční. Co se stane dál, rozhoduje povrch. Tvrdé záření ho zahřeje, to jsou ty horké asfaltové chodníky, a v noci se teplo vyzáří zpátky, jenže na jiné vlnové délce. Právě tu zachycují skleníkové plyny a část tepla vracejí dolů. Nejsilnější skleníkový plyn je vodní pára, ale ta jediná se nedá dobře modelovat: její množství závisí na teplotě, která je ráno jiná než odpoledne, a navíc tvoří mraky, které systém spíš ochlazují, zejména ty vysoké. Proto se všechno přepočítává na ekvivalent oxidu uhličitého.

Posledních 10 až 12 tisíc let fungovala rovnováha: kolik energie dopadlo, zhruba tolik se odrazilo. Obsah oxidu uhličitého kolísal mezi dobami ledovými a meziledovými od zhruba 170 do 250 ppm. Jedno ppm je jedna miliontina. V době ledové zamrzla tajga, při nižší teplotě byl menší výpar a i tam, kde ledovec nebyl, se rozkládaly stepi. Na podzim 2019 bylo podle Cílka v ovzduší 414 až 415 ppm a číslo rostlo o dvě až tři ppm ročně. „Zrychluje se ten proces, musím říct,“ poznamenal. Výsledek shrnul do jednoho údaje: na zemském povrchu dnes zůstává pravděpodobně o 2,5 wattu na metr čtvereční víc energie než v dobách rovnováhy. A má to háček. Člověk vypouští i aerosoly, tedy znečištění, které ochlazuje. Když postavíte čisté elektrárny, teplota pravděpodobně stoupne, protože zmizí chladicí účinek toho „svinstva“, které elektrárny vypouštějí.

Proč po roce 2000 teplota nerostla, když oxidu uhličitého přibývalo

Protože teplo pohltil oceán. Po roce 2000 obsah oxidu uhličitého stoupal, ale teplota příliš ne. Rekordy sice byly, jenže často jen o desetinu stupně, a skeptici se ptali, jak to klimatologové vysvětlí. Měření podle Cílka ukázalo, že se anomálně ohřály horní dva kilometry oceánu. Obsah tepla je tam gigantický a trvalo by nejméně dvacet let, než by se vyzářilo. „To, co je v podstatě jisté, je, že to počasí těch minulých deseti let s náma zůstává,“ říká Cílek. Krásný teplý podzim, jaký byl v době přednášky, je podle něj vykompenzovaný tím, že anomálně velký tajfun zamíří na Japonsko. Energie tepla se vybíjí odpařováním vody, a když pára zase kondenzuje, energii uvolní a roztočí větry. Druhou stranou pěkného počasí je tedy tajfun v Japonsku nebo velké požáry v Kalifornii.

Kalifornii Cílek sledoval zblízka. Tamní energetici vědí, že je suchá země a přijde silný vítr, a tak ještě před ním odpojí statisíce domácností od elektřiny, aby popadané dráty nezaložily požár. Den nebo dva před přednáškou tam podle něj hořelo 250 velkých požárů na ploše kolem 18 kilometrů čtverečních. „To není málo prostě,“ komentoval a přiznal, že mu tyhle zprávy kazí radost z babího léta. Přitom to, že Země zadržuje na povrchu stále víc tepla, považuje za prokázané nade vši pochybnost. Do hry vstupuje sluneční aktivita i magnetosféra, ale základ se nemění: rychle změnit energetiku nejde, protože je to celá soustava tankerů, potrubí a drátů, a růst oxidu uhličitého proto bude pokračovat.

Kam na léto: o 300 metrů výš, pod stromy a k vodě

Nejjednodušší adaptace je podle Cílka nadmořská výška. Teplota klesá zhruba o 0,7 stupně na každých 100 metrů, jinak řečeno o stupeň na 150 metrů. Kdo bydlí o 300 metrů výš, dostane se i při oteplení o dva stupně zhruba do poměrů, jaké zná dnes. Proto Cílek mluví o chatách a místech stíněných stromy, která mají nějakou vodu nebo leží výš. Provoz města ve střední Evropě může být v létě podle něj doopravdy obtížný. Druhá věc je znečištění, o kterém se podle Cílka prakticky nemluví. Odvolává se na měření profesora Šráma, který na dvou místech v Praze zjistil dlouhodobé několikanásobné překročení limitů oxidů dusíku. Kdo s tím chce vážně něco dělat, musí mít měřicí stanice a začít omezovat automobilový provoz. Jsou i jiné cesty, jak zlepšit obraz města, a jednu z nich Cílek popsal s ironií.

V Karlových Varech mu místní iniciativa vyprávěla, že když měřicí stanice ukazovala špatné výsledky, přemístili ji do lesa nad městem a získali mnohem příznivější obraz. „Takže to je taky způsob, jak se dá relativně lacino zlepšit prostředí ve městě,“ říká Cílek. „Ale chápete, že to není úplně takové nejlepší řešení.“

Elektromobil podle Cílka situaci nezmění, nebo ji zhorší

Elektromobily podle Cílka s obsahem skleníkových plynů nepohnou. „Nějaký prostě elektromobil buďto na tom nic nezmění, nebo situaci ještě zhorší,“ řekl a odkázal na výpočty celkových nákladů na baterie. Zlepší vzduch ve městě, protože kolem nás bude méně oxidů dusíku, ale z hlediska skleníkových plynů mu připadá jako slepá ulička. Podobně skepticky se dívá na šetření. Lepší je energii nevyrobit než vyrobenou šetřit, říká s odkazem na Jevonsův paradox, podle kterého se ušetřená energie spotřebuje jinde. Šetřit se podle něj dá, ale ne náhle: třeba o pět procent ročně, jinak se ekonomika nepřizpůsobí, padne a nebudou peníze na změny. Připomíná také, že zhruba 40 procent všech emisí oxidu uhličitého jde z krajiny, o čemž se mluví méně, protože průmysl je jednodušší nepřítel. A energetici, se kterými je v kontaktu, se báli zdražení energie po roce 2020 až 2021, běžný odhad byl 40 procent.

Co tedy doporučuje? Kombinaci adaptace a mitigace, tedy přizpůsobení a omezování příčin. Adaptační kroky se dají dělat hned, mitigační jsou složitější: tepelnou elektrárnu můžete přestavět z uhlí na plyn, ale nahradit ji jinou energetikou trvá podle Cílka pravděpodobně 25 let a je to drahé. Z laciných kroků jmenuje rybníky. Ráno před přednáškou mu volal kolega, který zkoumá zaniklé rybníky, a podle jeho výpočtů jich v některých krajích bylo tolik, že zadržená voda ochlazovala a zvlhčovala celé oblasti. „Pomáhá sázet stromy. Pomáhá lítat míň. Pomáhá prostě jezdit míň,“ shrnuje. Do cesty se podle něj staví lobbing. Někdo mu citoval, že uhelný průmysl je schopný věnovat až 30 milionů korun na diskreditaci jaderné energetiky, a to pod ekologickou značkou.

Je dnešních 415 ppm v dějinách Země hodně?

Samo číslo podle Cílka problém není, problém je rychlost. Složení ovzduší známe z bublin v ledovcích zhruba 800 tisíc let dozadu a dnešní obsah oxidu uhličitého je nejméně o 100 ppm vyšší než kdykoli za tu dobu. V triasu ale bylo v ovzduší kolem 2000 ppm, pětkrát víc než dnes, jen Slunce tehdy svítilo trochu jinak. Paleontologie zná událost zvanou PETM, paleocenní a eocenní teplotní maximum, kdy se během několika tisíc let výrazně oteplilo a biodiverzita se naopak rozvinula. Jenže ta změna probíhala podle Cílka zhruba desetkrát pomaleji než dnešní. Tehdejší organismy se stihly přizpůsobit, vyvinout nebo přestěhovat. „Problém ani není pro mě tak v tom obsahu oxidu uhličitého, ale ve způsobu, jakým se dostáváme mimo rovnováhu,“ říká. A dodává čínskou úvahu: když je základ světa mimo rovnováhu, nerovnováha se kopíruje do všech složek přírody i do lidí.

Extrémní počasí přináší extrémní politiku

Nejvážnější dopad klimatické změny vidí Cílek ve společnosti. Přicházející období podle něj směřuje k rozdělenějším a extremističtějším společnostem s větším podílem násilí, možná ne v Čechách, ale ve Francii, v částech Německa, v Itálii a Španělsku, nemluvě o Egyptu a Blízkém východě. V době přednášky probíhaly obrovské demonstrace v Iráku s více než 100 mrtvými a 6 tisíci raněnými a Cílek je čte jako protest mladých lidí, kteří před sebou nevidí perspektivu, ani environmentální, ani politickou, ani ekonomickou. Opakuje slova komentátora Guardianu, že extrémní počasí s sebou přináší extrémní politiku. Nejvíc se bojí střetu generací: pokud mladší generace nabude pocitu, že jsme jí projedli budoucnost, obrátí se proti nám, starší se radikalizují a k žádné rozumné akci nedojde. První krok je proto podle něj dávat velmi dobrý pozor, co říkají mladí lidé, a dělat kroky, které nejsou jen kosmetické.

Za nejpodstatnější považuje udržet sociální smír a schopnost se ve společnosti domluvit, protože jen taková společnost může dělat další kroky. Na otázku z publika, jestli je společnost vůbec racionální, odpověděl, že si tím není jistý, ale že racionalitu je nutné rozvíjet, a to vždy v kombinaci s úctou. Začíná to ve škole, a než se naučí děti, musí se naučit učitelé. Když začnou bouře v Egyptě, měl by podle něj zasedat krizový štáb České republiky, protože se tam mohou dát do pohybu miliony lidí. A pro jednotlivce má jednu radu, kterou považuje za nejcennější.

„Zdravá psychologie člověka bude v přicházejících letech stále cennější zboží a stále větší výhoda, ať už při plánování života člověka, nebo rodiny, nebo prostě firmy,“ říká Václav Cílek.