Z laktózové intolerance se netloustne a půst 16/8 je rituál, říká lékařka Cajthamlová

Detox je práce toxikologa, ne jarní kúra

Nežádoucí reakce na jídlo mají podle internistky Kateřiny Cajthamlové tři podoby a každá je něco jiného: toxická reakce, alergie a intolerance. Není to okrajová věc. Do tří let věku vykazuje nějakou formu nežádoucí reakce 8 až 25 procent dětí, v dospělosti 4 až 20 procent světové populace. Toxická reakce znamená, že do těla přichází skutečný jed: alkaloidy z námelu, saponiny, lektiny, pesticidy, polychlorované bifenyly, dioxiny nebo těžké kovy jako arzen a rtuť. Takové toxiny se v těle vážou a dají se prokázat z vlasů, ze vzorku jater nebo kostí, některé z krve. Léčba patří toxikologovi. Určí jed, zastaví jeho přísun, najde zdroj a podá specifické antidotum. Jarní detox z reklamy je podle Cajthamlové zneužití medicínského pojmu. „Pokud vás uštkne zmije, tak rozhodně si nebudete dávat zelený ječmen nebo řasu chlorellu ve snaze se detoxikovat,“ říká.

Přednášku pro Klub Pátečníků otevřela citátem astronoma Jiřího Grygara, že víra a věda jsou dvě odlišné kategorie a rozpory vznikají jen mezi vědou a pavědou a mezi vírou a pověrou. Kolem intolerancí je podle ní pavědy i pověr víc než dost. Připomíná také, jak věda pracuje: hypotézu se celý vědecký svět snaží vyvrátit, a teprve když se to nepovede, stane se z ní teorie. „Aktualizujeme software každý měsíc, ale my aktualizujeme i vědecké poznání každou chvíli,“ dodává.

Jak poznáte alergii od intolerance?

Alergie je reakce imunitního systému na bílkovinu, intolerance je chybějící enzym. Tak zní nejkratší odpověď Kateřiny Cajthamlové. Při alergii tělo vytvoří protilátky proti antigenu obsaženému v potravině a protilátky typu IgE spustí během několika minut uvolnění histaminu. Nejběžnější alergeny v našem prostředí jsou bílkovina savčího mléka kasein, vaječný bílek, ořechy, arašídy (ty jsou botanicky luštěnina, ne ořech), sója, ryby, měkkýši a korýši. U malých dětí přidává kopřivku po jahodách nebo citrusech. Příznaky bývají kožní, trávicí a dechové, nejhorší je anafylaktický šok: během minut klesá tlak, člověk ztrácí vědomí a je nutné volat záchranku. Léčí se kortikoidy, adrenalinem a antihistaminiky, závažné alergie zůstávají na celý život a vyžadují doživotní eliminační dietu. Intolerance naproti tomu znamená, že v trávicím traktu chybí enzym, který danou látku štěpí, a nerozložená látka se hromadí. Nerozštěpená laktóza je nejznámější příklad.

Cajthamlová důrazně odděluje oba pojmy od módních diagnóz z internetu. „To, že máme jen únavu nebo nedej pámbu, že tloustneme, to vůbec neznamená, že máme alergie,“ říká. Alergie může být životu nebezpečná reakce, a proto patří k alergologovi, ne k prodejci doplňků. Existuje i alergie na lepek, což je něco jiného než celiakie: alergie míří na bílkovinu a tvoří specifické protilátky. Diagnostika začíná anamnézou a příznakovým deníkem, kam si pacient zapisuje jídlo, činnost a obtíže. Pak přijde eliminační dieta, u celiakie nejméně tři týdny, opakované krevní a kožní testy a u některých intolerancí i vzorek střevní sliznice. Jedno negativní vyšetření podle ní diagnózu nevylučuje. Znecitlivění vzestupnými dávkami alergenu funguje u alergií a dělá ho alergolog.

Z laktózové intolerance se netloustne

Laktázu, enzym štěpící mléčný cukr na glukózu a galaktózu, postrádá hodně lidí a jde o velice častou intoleranci. Hranice, kterou podle Cajthamlové většina lidí snese bez větších potíží, je 12 gramů laktózy za den. Nad ní se nerozštěpený cukr dostane do střeva, naváže na sebe vodu a přijde plynatost, křeče a průjem. Odtud plyne důležitý závěr pro každého, komu někdo vysvětluje jeho kila laktózou. „Absolutní nesmysl, protože člověk, který má tyhle trávicí obtíže, tak má tendenci spíš hubnout, než by tloustnul,“ říká Cajthamlová. Stejně je to s celiakií: celiak, který jí lepek, hubne za bolestivých objemných průjmů a krvácivých stolic, a teprve po vyloučení lepku nabírá ztracenou aktivní hmotu zpět. Představa, že člověk má celiakii a neví o tom, je podle ní naivní. Intolerance se projevuje únavou a jasnými bolestmi trávicího traktu, ne tloustnutím.

Kolik laktózy snesete, se navíc mění den ode dne. Když se Jonáš Drobík z Klubu Pátečníků ptal, proč mu kravské mléko vadí někdy víc a někdy méně a kozí skoro vůbec, odpověděla, že každé mléko obsahuje jiné množství laktózy a kysané výrobky jsou méně rizikové než čisté mléko. Roli hraje i počasí, psychická zátěž a spánek. „Nenadarmo se říká střevo do duše okno, platí to,“ dodává. Enzym potřebuje čas: kdo jí pomaleji a mléčný výrobek proloží něčím jiným, příznaky mít nemusí. Kdo dá stejnou dávku najednou, mít je může. A intolerance může být zčásti i psychologická. Tazatel přiznal, že polévka mu nevadí, dokud mu žena neřekne, že do ní dala smetanu. „No, jasně,“ zněla odpověď lékařky.

Proč se histaminová intolerance ozve až po padesátce?

Histaminová intolerance není enzymatická jako laktózová a podle Cajthamlové je častější u žen v klimakteriu a u lidí s poruchou štítné žlázy, proto se často objevuje až ve vyšším věku. Nejčastějším zdrojem histaminu jsou velké ryby. Když se tuňák nebo jiná velká ryba po vylovení včas nevyvrhne, histamin z jejího trávicího traktu se rozšíří do masa a po konzervě přijde reakce. Na seznamu potravin, které se při této intoleranci vylučují, je káva, červené víno, velké ryby, v některých případech žervé a další fermentované výrobky. Příznakem bývá kopřivka, ale i dušnost nebo průjmy. Zjistí se z krve u alergologa a potvrdí tím, že po eliminační dietě obtíže vymizí. Cajthamlová k tomu přidává něco, co v přednáškách lékařů slýcháte zřídka: vlastní diagnózu a vlastní způsob, jak s ní vyjít. Alergolog jí sice zakázal všechno, co má ráda, ona si ale vybrala jinou cestu.

„Já mám histaminovou intoleranci jakožto člověk klimakterický s onemocněním štítné žlázy. Vinou toho, že jsem zvýšila příjem kávy, se u mě objevila vyrážka. Šla jsem na alergologii, tam mi zjistili intoleranci z krevních testů a zakázali mi všechny ty věci, které mám ráda. Takže já jsem šla cestou expozice: rozhodla jsem se, že si vezmu třetinu běžné porce té závadové potraviny, a každý den jenom jednu. Buď kafe, nebo červené víno, nebo tuňáka, nebo žervé. A za těch pět let, co se takhle exponuju, ta intolerance výrazně klesla,“ říká Kateřina Cajthamlová.

Sama dodává, že se tím vlastně trochu desenzibilizovala, a tazateli, který zkouší podobný postup, potvrzuje, že jde o dobrou strategii. Zmiňuje i zvláštní typ reakce, psychosomatickou: stačí někomu dost barvitě vyprávět o nepříjemném zážitku s jídlem a zvedne se mu žaludek. Když si člověk nepříjemnost s nějakou potravinou spojuje systematicky, může si podle ní takto vypěstovat i poruchu příjmu potravy.

Půst 16/8 je podle Cajthamlové rituál, ne léčba

Přerušovaný půst, při němž člověk 16 hodin nejí a 8 hodin jí, dostal v přednášce nejostřejší hodnocení. Půst má podle Cajthamlové zásadně duchovní význam: člověk se uchýlí do ústraní, vypne telefon, přestane mlsat a věnuje se procházkám a introspekci. Mediální verze s hodinovým oknem je karikatura, která podle ní vede k jediné věci, k tréninku odolnosti u mladých, zdravých a ideálně mužů. Stejně jako běh do kopce ho snese trénovaný a štíhlý člověk. Škodí ale ženám, protože v různých fázích menstruačního cyklu potřebují jiný příjem a půst může vyvolat silnou premenstruační tenzi nebo depresi. Škodí dětem a dospívajícím v období prudkého růstu, tedy dívkám mezi 11. a 14. rokem a chlapcům mezi 15. a 18. rokem, sportovcům ve fotbale, tenisu, cyklistice, závodním tanci a gymnastice, diabetikům, kardiakům a lidem s nemocnými ledvinami. Špatně na půsty reaguje slinivka i žaludek.

Připomíná experiment z Minnesoty ze sklonku druhé světové války, kdy branci odmítající vojenskou službu dostali omezenou stravu. Nejnápadnější byly psychické změny: ztratili smysl pro humor, mysleli jen na jídlo, pořád vařili, žvýkali žvýkačky, kouřili a měli kanibalské sny. „Takže to, co já vidím v současném mediálním prostoru, je minnesotský experiment v praxi,“ říká Cajthamlová. Na dotaz posluchačky Květy, jestli režim 16/8 opravdu odlehčuje trávení, odpověděla, že příjem potravy řídí hormony a stav organismu, ne hodiny. Kdo jde ráno se psem, má se pak najíst. Člověk s noční nebo směnnou službou takový režim ani dodržet nemůže. Kdo by chtěl jíst jen 8 hodin, mohl by být aktivní nejvýš 12 hodin denně: vstát v šest, začít jíst v sedm, ve tři skončit a jít brzy spát. „Má všechny znaky fanatické víry, která nijak nesouvisí s nějakým vědeckým poznáním,“ shrnuje. Za deset let na gastroenterologii se podle ní doporučený počet denních porcí změnil asi pětkrát.

Kolik vody pít denně a proč stačí ta z kohoutku?

Minimální denní potřebu tekutin si podle Cajthamlové spočítáte z výšky: výšku v metrech umocníte na druhou a vynásobíte 0,75. Při jejích 165 centimetrech to vychází 1,65 na druhou, tedy 2,7, krát 0,75, což dává zhruba 2 litry. Je to jen pomocné číslo. Správně se má pít podle teploty, pocení a stravy, ideálně podle množství moči, což doma prakticky nikdo neměří. Pít se má ráno hned po probuzení a dřív, než přijde žízeň, protože žízeň už znamená deficit. Nejlepší tekutinou je podle ní voda z vodovodu. Ve většině českých vodovodních řadů se kontroluje dvakrát denně, tedy mnohem častěji než voda studniční nebo balená. Doporučuje podívat se na etiketu balené vody, jak staré je datum chemické analýzy. Budete se podle ní divit, jak staré údaje tam najdete. Stačí nechat vodu odstát nebo použít filtr na chlor a máte levnější a kvalitnější tekutinu než z lahve.

Přírodní minerální vody bere jako léčivky. Obsahují víc minerálů, a proto se nemají pít stále stejné, aby si tělo nezaneslo jedním konkrétním minerálem. Buď je střídat, nebo pít nejvýš 100 mililitrů denně, pokud lékař neurčí jinak.

Cholesterol 5,8 u sportující ženy není důvod k lékům

Poslední otázka večera se týkala cholesterolu. Posluchačka vážící 57 kilo, která sportuje a jí vegetariánsky s vejci, sýry a kysanými mléčnými výrobky, má hladinu 5,8 a cítí se zdravá. Cajthamlová jí odpověděla popisem, jak se norma posouvá. Když začínala praktikovat, byla povolená hodnota 6,2, v polovině devadesátých let 5,4, potom 5 a dnes se blíží k 3,4. Hodnoty, které se dřív považovaly za patologicky nízké, jsou dnes normou, což lékařka bere jako snahu tlačit jeden parametr pod přirozené meze. Důležitější než jedno číslo je podle ní poměr HDL a LDL, takzvaný aterogenní index, hladina triglyceridů a celkový stav. Léky by se podle ní neměly nasazovat, dokud celkový cholesterol nepřesáhne 7. U sportující ženy může být mírně zvýšená hladina jen odpovědí na zátěž, a dokud je žena hormonálně aktivní, má menší riziko infarktu než muž.

Vejce podle ní posluchačka vysazovat nemusí. Odkazuje na studii z Framinghamu z roku 1982, podle níž konzumace 0 až 24 vajec týdně neovlivňuje hladinu celkového cholesterolu. Doporučuje přidat občas rybu a zkusit koenzym Q10: při hmotnosti kolem 60 až 70 kilo 30 miligramů denně po dobu dvou měsíců, pak kontrola, měsíc pauza a znovu. Koenzym Q10 se přirozeně najde třeba ve slanečcích a podle Cajthamlové zvyšuje odbourávání cholesterolu v mitochondriích buňky. Ženě s hodnotou 5,8 řekla jednoduše, že se toho vzhledem k hmotnosti a sportu vůbec bát nemusí.