Ve střevě vám bydlí orgán, který řídí náladu i chutě

Proč je střevní mikrobiom nový orgán, o kterém jsme dvacet let nevěděli?

Podle psychiatra Radkina Honzáka jsme kolem nástupu nového tisíciletí zjistili, že máme v těle orgán navíc. „Objev střevního mikrobiomu je vlastně objevem nového orgánu," říká v přednášce pro Pátečníky a datuje ho necelých dvacet let zpátky. Rozjelo se to ve chvíli, kdy věda zmapovala lidský genom a získala levný a rychlý způsob, jak určovat geny. Teprve pak se ukázalo, co ve střevě opravdu bydlí: 10 na 14 mikrobů, tedy jednička se čtrnácti nulami neboli sto bilionů. Z 95 procent jsou to bakterie, zbytek tvoří paraziti, plísně, kvasinky, viry a priony. Jejich genom je zhruba 150krát bohatší než ten náš, přitom člověk má kolem 24 tisíc genů a pracuje jen několik málo tisíc z nich.

O rozměrech tohohle orgánu si Honzák dělá legraci názorně. Kdybychom rozžehlili vstřebávací plochu tenkého střeva, dostaneme asi 300 metrů čtverečních, tedy tenisový kurt. Plíce mají něco kolem 150. A zvrásněná mozková kůra? Podle Honzáka jen „o něco větší pizza". Odtud jeho oblíbená věta, kterou parafrázuje starší medicínskou moudrost: „Pro spokojený život je daleko lepší pohodové trávení než geniální mozek."

Jak si střevo a mozek povídají přes bloudivý nerv a chemii bakterií

Střevo a mozek si podle Honzáka vyměňují zprávy dvěma cestami. Bakterie dokážou podráždit střevní nervovou pleteň, a ta přes bloudivý nerv (latinsky nervus vagus, desátý hlavový nerv, který sahá hluboko do břicha) hlásí informace nahoru do hlavy. Druhá cesta je chemická. Mikrobi vyrábějí velké množství takzvané mozkové chemie a posílají signální molekuly zvané cytokiny. Kolem střeva se navíc scházejí všechny tři hlavní řídicí systémy těla, nervový, hormonální i imunitní, proto někteří mluví o útrobním mozku. Honzák připomíná, že tuhle věc tušil už Hippokrates, který tvrdil, že všechny nemoci začínají ve střevech.

Ta cesta funguje oběma směry. Když dostaneme strach, umí nám pořádně pohnout střevem, což zná každý, komu se před zkouškou nebo výslechem sevřelo břicho. Opačný směr, tedy jak střevní bakterie ovlivňují hlavu, věda podle Honzáka teprve rozplétá. Jisté je, že střevo produkuje kolem třiceti řídicích molekul a dokáže tělo nastavit do určité nálady dřív, než si ji mozek vůbec stačí přeložit do pocitu.

Kdo doopravdy rozhoduje, jestli sáhnete po mrkvi, nebo po klobáse

Rozhoduje mikrobiom, ne vaše pevná vůle. Honzák popisuje, že když ve střevě vykrmíme takzvané firmikuty, bakterie, které milují západní stravu s masem, mlékem a sladkostmi, začnou nám ovlivňovat pocity tak, aby dostávaly víc téhož. A protože chtějí být živy, obrátí vaše rozhodnutí u pultu vzhůru nohama.

„Vyšáhnete v dobré víře pro zdravou mrkev a s děsem vidíte, že v ruce držíte klobásu. To udělají mikrouti, kteří chtějí být živi," říká Radkin Honzák.

Právě proto podle něj selhávají krátké diety. Šest týdnů na zhubnutí je málo, protože ve střevě zůstanou hladové, nenakrmené firmikuty a hned po dietě vás ženou zpátky. Odtud jojo efekt: čtyři kila dolů, za tři týdny šest kil nahoru. Přestavět mikrobiom na jiné složení chce podle Honzáka zhruba tři čtvrtě roku trpělivé práce, ne pár týdnů hladovění.

Co dělá s dítětem císařský řez, antibiotika a přehnaná čistota

Dítě dostává svůj mikrobiom do vínku hlavně při porodu. Honzák to vysvětluje na hypotéze starých přátel: když novorozenec prolézá porodními cestami, naloká se cestou mateřského mikrobiomu, a v porodních cestách jsou hlavně laktobacily, které pak pomáhají trávit mateřské mléko. Děti narozené císařským řezem o tuhle dávku přijdou. A těch dětí přibývá, dnes se tak rodí už plná čtvrtina. Podle Honzáka mívají víc atopií, alergií a v pozdějším věku astmatu a cukrovky. Řeší se to tak, že novorozence potřou tamponem z porodních cest matky, aby na něj prospěšné bakterie nalezly.

Roli hraje i prostředí. Honzák připomíná, že už v devadesátých letech si všímaví lékaři všimli, že děti vyrůstající se staršími sourozenci, se psem a s kočkami bývají mnohem méně alergické. Jejich imunita se zavčas naučí, co je vlastní a co cizí. Venkovské děti měly za rohem chlév a prasečák a pelešily se se psy, takže si imunitu vychovaly brzy. Naopak antibiotika, kterými jsme za posledních padesát let promořili skoro všechno, dětský mikrobiom rozbíjejí.

Můžou střevní bakterie za depresi, obezitu i alergie?

Podle dnešních poznatků, jak je Honzák shrnuje, stojí na začátku řady nemocí zánět, který začne v prosakujícím střevě. Když se střevní bariéra naruší, procházejí jí látky, které tam nepatří, a spustí zánět, jenž pak putuje dál po těle. Tak podle Honzáka vznikají i některé typy depresí: produkty bakterií dojdou k mozku, udělají tam zánět a člověk je otrávený podobně, jako když má chřipku. Honzák dodává, že deprese se s vysokým krevním tlakem pojí zhruba pětkrát častěji, než by odpovídalo náhodě, a že jedna z úvah, jak depresi léčit, je dodat správné bakterie, případně transplantovat stolici. Vypráví i o pacientce z Ostravska, které deprese po amatérské transplantaci ustoupila.

Podobně souvisí s bakteriemi obezita. Honzák popisuje pokus se dvěma myškami z jedné rodiny: jedna dostala do vypláchnutého střeva prevotely, druhá firmikuty. Obě žraly stejnou porci, ale ta s firmikuty úspěšně přibírala. A alergie? Ty přibyly ve chvíli, kdy jsme se zbavili střevních parazitů, se kterými jsme za desítky tisíc let žili v příměří. Přispívají k tomu i antibiotika všude kolem nás. Podle dva roky starého zdroje je v běžných řekách až 300krát víc antibiotik, než dovoluje bezpečnostní norma, a ve dvou litrech hnoje je jedna dávka.

Toxoplazma jako parazit, který ovládne myš i člověka

Nejsilnější Honzákův příklad, jak mikrob přebírá řízení, je toxoplazma. Ta ke svému rozmnožení potřebuje projít kočkou, konkrétně kočičím střevem. Jenže nemůže čekat, až kočka toxoplazmu někde sní, tak si to zařídí jinak. Vleze do myši a udělá jí v hlavě takový nepořádek, že se myš přestane bát kočičí moči. Místo aby prchala, kočku vyhledává a vleze jí sama do chřtánu. Parazit se tím dostane přesně tam, kam potřebuje.

Honzák popisuje i chytrý mechanismus, kterým se toxoplazma dostane až do mozku. Dendritická buňka, která by ji normálně zlikvidovala, má na sobě takzvaný GABA receptor. Toxoplazma na něj hodí vápníkový ion, buňku tím ošidí, ta ji místo zničení odveze až do mozku a jede takzvaná hypermigrace. Podle Honzáka existuje lék, blokátor vápníkového kanálu jménem nifedipin, který by tomuhle triku zabránil. Bez něj ale platí: „My nejsme jeden organismus, my jsme ekosystém," a některé části toho ekosystému mají vlastní zájmy.

Co jíst, aby byly bakterie spokojené a mikrobiom v rovnováze

Honzákova hlavní rada zní jednoduše: přidat vlákninu. Doporučuje jednou týdně luštěniny a z nich hlavně fazole, protože mají spoustu rostlinných bílkovin i vlákniny, kterou mikrobi potřebují víc než sůl. K tomu zakysané mléčné výrobky, kefíry a jogurty, tedy staré Mečnikovovy zdroje laktobacilů, a hojnost ovoce a zeleniny. Poslední pilíř jsou pořádné vývary, žádné kostky, ale hovězí žebro pomalu vařené osm hodin v hrnci, klidně navařené dopředu a zamražené. Podle Honzáka není nutné hladovět ani nic radikálně vysazovat. Stačí trochu ubrat tuk a cukr a nahradit je právě vlákninou.

Že na jídle záleží, ukazuje studie, kterou Honzák zmiňuje. Srovnávala děti z Burkiny Faso, které jedí proso, čirok a zeleninu s vlákninou, s dětmi z Itálie živenými těstovinami, masem a limonádami. Africké děti měly ve střevě víc prevotel a víc ochranných mastných kyselin s krátkými řetězci, evropské děti víc těch méně přátelských bakterií. Krásnou pointu má i lék na cukrovku metformin. Pochází z rostliny jestřabina lékařská (Galega officinalis) a kromě lepšího zpracování cukru podporuje růst akermansie, bakterie, která zlepšuje bariérovou funkci střeva. Před sto lety jste podle Honzáka totéž dostali z čerstvého mléka od krávy. Jak sám o celém oboru přiznává: „My toho moc nevíme, upřímně to jsou začátky."