Třetina ruského rozpočtu je z ropy a plynu. Sedláček o ekonomii jako zbrani

Ekonomie sloužila v Evropě jako nástroj míru, teď se z ní stala zbraň

Tomáš Sedláček mluvil pro Pátečníky 29. března 2022, pět týdnů po ruském vpádu na Ukrajinu. Hned v úvodu přiznal, že o válce chtěl mluvit nanejvýš v metafyzickém nebo alegorickém smyslu, a najednou se musí probírat cenami zbraní a raket. Ekonomie, kterou podle svých slov studoval od mlada teoreticky, prakticky i akademicky, se stala zbraní. Přitom v Evropě po druhé světové válce sloužila jako nástroj míru, to byla základní myšlenka Evropské unie. Místo hippísáckého „make love not war“ si Evropa podle Sedláčka zvolila přízemnější a cyničtější heslo „make trade not war“. A zafungovalo to: díky obchodu se z Němců a Francouzů stali přátelé, nebo přinejmenším přestali být nepřáteli. Dnes už mezi nimi nenávist nerozdmýcháte. „Řekni mi, s kým obchoduješ, a já ti zhruba řeknu, co jsi za ekonomiku,“ parafrázuje Sedláček staré přísloví. Tenhle nástroj míru teď Západ „se slzami v oku“ musel použít jako útočnou zbraň.

Sedláček oceňuje, že vzdělaná a mírumilovná civilizace neodpověděla na útok klacky, bombami a železem, ale ekonomickými sankcemi. Jediné, co v březnu 2022 v tom arzenálu ještě chybělo, byl plyn.

Proč ruská ekonomika nebyla zdravá už před válkou?

Protože stojí na něčem, co si Rusko samo nevytvořilo. Sedláček připomíná, že vést válku je drahá, nákladná a neefektivní věc, pravý opak všeho, oč se moderní ekonomiky snaží, totiž udržitelnosti a dlouhé životnosti. Smyslem raket a bomb je zničit kulturní, společenský i finanční kapitál a infrastrukturu a nakonec zasáhnout civilní obyvatelstvo. Takovou destrukci by podle něj finančně neunesl ani zdravý stát. A Rusko zdravou ekonomikou není: bez příjmů z ropy a plynu, které převyšují výnos jakékoli daně, by se neuživilo. „Skutečně třetina státního rozpočtu jde z věcí, které nejsou jejich. Není to jejich vzdělanost, není to jejich přidaná hodnota, není to jejich kultura, je to prostě jenom na jejich území nalezené naleziště,“ říká Sedláček. Ekonomové tomu říkají prokletí přírodního bohatství. Opačným příkladem je Finsko: chudé na suroviny, a proto bohaté na lidský kapitál, protože mu nic jiného nezbývá.

Rusko podle Sedláčka není příkladem téměř nikomu. Čína ano: spojila totalitní komunismus s relativně volným trhem a za jednu generaci vytáhla své chudé z bídy, průměrný Číňan zbohatl zhruba o 400 procent. V Rusku se stal pravý opak. Chudší polovina obyvatel zchudla oproti roku 1980 o 26 procent svého příjmu. Sedláček to ilustruje na vlastní generaci: vzpomeňte si, jak vypadaly naše prodejny, když vám bylo pět nebo deset, a jak vypadají teď. Polovina Rusů prožila stejnou dobu opačným směrem.

Sankce proti Rusku jsou největší v dějinách ekonomie

Z ekonomického hlediska použil Západ podle Sedláčka „maximální arzenál, který se kdy použil v dějinách ekonomie“. Pro srovnání dodává, že i Afghánistán je sankcemi zavalený méně než Rusko. Došlo k totální ostrakizaci, politické i ekonomické. Jedinou výjimkou byl v březnu 2022 plyn, a to už podle něj není otázka pro bankéře, akademiky ani makroekonomy, ale výsostně politické rozhodnutí, u kterého doufal, že padne rychle. „Nemůžeme tady mít schizofrenní stav, že jednou rukou bereme, druhou rukou dáváme,“ říká. Sedláček také vysvětluje, co sankce vlastně mají udělat. Jejich cílem není, aby Putin najednou prohlásil, že se omlouvá a bere všechno zpátky. Smyslem je dlouhodobě vyhladovět ekonomiku a připravit podmínky pro puč, ať už vojenský, nebo z ulice, a zranit přitom i Putinovy podnikatelské přátele. K válečným starostem tak přibudou starosti s měnou, s konvertibilitou rublu a s kapitálovým trhem.

Může Čína zachránit ruskou ekonomiku?

Podle Sedláčka ne, přinejmenším ne za stejných podmínek. Pokud Rusko začne prodávat energie místo Evropy do Číny, bude mít jediného velkého odběratele. Vznikne monopsonní vztah a monopsonista si dokáže diktovat ceny: Čína bude brát vyšší množství za nižší cenu. Nahradit evropskou poptávku podle Sedláčka Čína nedokáže. A kdyby se rozhodla jít se vzdělanou a svobodnou Evropou, přestane ruská ekonomika fungovat během několika málo měsíců. Jenže Čína není ideologicky ponořená ani do demokracie, ani do kapitalismu, ani do panslavismu, a tak bude podle Sedláčka dlouho hrát hru někde uprostřed. „To bych asi dělal já. Já bych jako Číňan chvíli hrál naoko ruskou hru. Ale nepomůžu mu,“ říká. Vojenská pomoc se totiž nedá dělat nenápadně a Čína by se tím k válce přihlásila.

Rýsuje se ale blok, ve kterém může dojít až k rozdělení internetu na západní a východní. Takový bipolární svět bude podle Sedláčka „šíleně bipolární“, bez čísel mezi nulou a jedničkou, se stálou nejistotou a negativním dopadem na ekonomiku obou stran. Dodává paradox: Rusko je zdaleka nejrozsáhlejší impérium planety, dvakrát větší než Kanada nebo Čína, a přesto je mu prostor malý. Nejhezčí shrnutí, jaké slyšel, zní, že Rusko vede obrannou politiku svého rozšiřujícího se impéria.

Zima na 18 stupňů a o 30 procent skromnější život: co válka udělá s Českem

Českému vývozu podle Sedláčka válka v zásadě neuškodí. Export do Ruska a na Ukrajinu dělal vždycky kolem tří procent nebo méně, což je míň než do Itálie. Proto dlouho psal články o tom, abychom se kvůli jedné zemi nezbláznili: na žádnou zemi se čeští politici nesoustředili víc než právě na Rusko, které přitom nebylo inspirací v ničem, snad kromě kultury, vědy a rodinných hodnot. Inflace ale bude podle něj strašlivá tak jako tak. A pak přeložil makroekonomii do lidské řeči:

„Jste-li mladý a zdravý, tak si myslím, že jednu, dvě zimy, kdyby na to nejhorší přišlo, v nějakém sníženém režimu teploty přežijeme. 18 stupňů místo 22 a prostě doma budeme chodit ve svetrech a budeme si teplo pouštět jenom vzácně. Bude to prostě trošku klidnější a skromnější živobytí,“ říká Tomáš Sedláček.

Životní úroveň může podle něj klesnout až o 30 procent, výpadky zboží i drahou energií. Není to nic smrtícího, nikdo kvůli tomu nebude umírat, ale je to cena, kterou zřejmě zaplatíme. A je pořád menší, než kdybychom bez této ekonomické výhody museli válčit se zbraní v ruce. Sedláček si úsporný režim vyzkoušel doma se snoubenkou: představte si, že minuta svícení jedné žárovky stojí jedno euro. Rozsvítíte jen tehdy, když světlo opravdu potřebujete. Svítili svíčkami a bylo to prý hrozně příjemné.

Green Deal vidí Sedláček jako postcovidovou hladovou zeď, do které Evropa stejně musela nalít peníze, a zdražení ropy i odstřižení od ruského plynu ho podle něj vlastně urychlí. Přechod k soběstačné energii je imperativ, i když se dočasně vrátíme k uhlí a možná obnovíme jádro. Evropa chtěla stavět elfí ekonomiku, lehce našlapující a ekologickou, a Mordor jí nadiktoval, že bude dalších pět let stavět válečnou. K Tolkienovi má Sedláček osobní vzpomínku: za komunismu musel Pána prstenů číst tajně, protože ruský cenzor došel k závěru, že Mordor musí být Sovětský svaz. Pointa je, že to nikdo neřekl, cenzor si to domyslel sám. Orwellův stát z románu 1984 se podle něj stal realitou v dnešním Rusku. „Myslím, že i Putin probudil démona, který se mu vymkl z rukou,“ říká.

Proč Rusové nesvrhnou Putina, i když zchudnou?

Protože demokracie je v Rusku nadávka. Sedláček vzpomíná, jak v roce 2010 přednášel v Moskvě při vydání své knihy, tehdy ještě s velvyslancem Petrem Kolářem. Jeho překladatelka, disidentka, která později lepila protiputinovské plakáty v moskevském metru, ho před přednáškou varovala: v Rusku je demokracie negativní slovo. Když je něco podělané, řekne se, že je to demokratické. V anketě o největšího Rusa skončil podle Sedláčka na druhém místě Stalin, u nás obdobnou anketu vyhrál Jára Cimrman. Proto si Sedláček netroufá říct, co s Ruskem dál: i kdyby Putin odešel, neví, koho by si Rusové demokraticky zvolili. Cituje ruského historika, podle něhož v zemi od začátku 19. století probíhá cílená debilizace. A občanská válka v zemi s jadernými hlavicemi není řešení, jakkoli cynicky lákavé.

Makroekonomická data ukazují ještě jednu věc. Od roku 1980 svět bohatl: průměrný Číňan o 400 procent, nejbohatší vrstva v Indii a Číně zhruba o 4 000 procent, a chudí tam bohatli spolu s bohatými. V Rusku zbohatlo 0,001 procenta nejbohatších o 28 000 procent, zatímco polovina země zchudla. „Jenom v Rusku bohatí bohatli na úkor poloviny obyvatelstva, oni to opravdu vysáli,“ říká Sedláček. A právě těmito lidmi se Putin obklopil. Připomíná také Fukuyamův Konec dějin z přelomu let 1989 a 1990: autor měl pravdu aspoň zpoloviny, protože kapitalismus se exportovat podařilo, Rusko i Čína ho rády přijaly. Demokracie se ale ujala jen ve střední Evropě, v Polsku, Česku, Pobaltí a na Slovensku. „Dál do Ukrajiny už to nedošlo, jak vidíte. Nebo s takovými boji.“

Laskavost přírody: svobodné společnosti bývají také bohatší

Sedláček má pro naději vlastní pojem, laskavost přírody, anglicky kindness of nature. Dobré věci podle něj jdou ruku v ruce. Svobodná společnost je zároveň bohatší, vzdělaná společnost je kulturnější, zatímco zkorumpovaná společnost bývá chudá a společnost s cenzurou nenávistná a sociálně křehká. Československo proto mělo v roce 1989 volbu jednoduchou: svobodu a prosperitu zároveň. Nemuselo volit mezi prosperitou bez svobody jako Čína a svobodou v chudobě, jakou žijí umělci nebo chudí filozofové. Z titulu laskavosti přírody podle něj dobro nakonec musí vyhrát, ne násilím jako Rusko, ale vzorem, jako to dělá Evropa. Sám tomu říká odvážná filozofická spekulace.

Pro Ukrajinu vidí Sedláček dvě varianty. Pesimistickou, kdy Ukrajina přestane existovat a Mordor se rozšíří až k polským hranicím, a té nevěří ani on. A optimistickou: Putin podle něj válku nemůže vyhrát a je si toho vědom. Pak bude třeba zopakovat zázrak, který se povedl mezi Německem a Francií, a myslet už teď na Marshallův plán pro Ukrajinu i Rusko. Připomíná Irsko, kdysi rozválčenou zemi, která je dnes v přepočtu HDP na hlavu v paritě kupní síly nejbohatší na světě, a pobaltské státy, které se v Evropské unii našly a v digitalizaci jsou vzorem, na rozdíl od Česka. „Bohatství opravdu není dědičné,“ říká. Československo bylo před Hitlerem na špici a Finsko se po občanské válce bílých proti rudým vyškrábalo nahoru. Večer uzavřel citátem ze Starého zákona: železo se ostří železem, nikoli mechem.