Co když Masaryk nebyl synem Masaryka

Když Petr Hora Hořejš přednášel Pátečníkům o Masarykově rodině, hned v úvodu zdůraznil, že prvního prezidenta nechce znevažovat. Po rozsáhlém studiu ho vedle Karla IV. považuje za největší postavu našich dějin: „Nedovedu si představit dobře, s výjimkou Václava Havla, nikoho, kdo přišel po něm a sahal by mu aspoň po kolena.“ Právě proto ho ale zajímá to, co se v učebnicích nedočtete. Masarykovým životem podle něj protéká jakási ponorná řeka, proud podivných náhod a záhad, který chvílemi vyvěrá na povrch a zase mizí. A jak říká sám autor Toulek českou minulostí: „Já jsem přesvědčený, že čertovo kopítko se skrývá v detailech a já bych vás o ně nerad ošidil.“

Proč se Masaryk nikdy nehlásil k Hodonínu?

Podle matriky se Tomáš Masaryk narodil 7. března 1850 v Hodoníně. Sám se ale k městu nikdy nehlásil a choval se k němu až nápadně chladně. Když mu tam jako prezidentovi postavili pomník, neposlal základní kámen, nepřijel na odhalení a ani nepoděkoval. Za celých sedmnáct let v úřadu navštívil Hodonín jen dvakrát, z toho jednou pouze vystoupil na nádraží, zdvihl klobouk před shromážděnými občany a jel dál do Břeclavi. Rodný domek navíc nikdo nepamatuje, brzy po Tomášově narození byl zbořen a dnes na jeho místě stojí škola. Hořejš připomíná i druhé možné rodiště: Kopčany na uherské straně řeky Moravy, kde na dochovaném domku visí cedule, že se tam Masaryk narodil a matrikován byl v Hodoníně. Rodina se ostatně v prvních letech stěhovala přes Mutěnice, Čejč a Čejkovice, takže malý Tomáš žádnou skutečnou rodnou obec vlastně neměl.

Jak si vzdělaná měšťanka vzala čeledína o deset let mladšího?

Masarykova matka Terezie Kropáčková, narozená roku 1813, pocházela z hustopečské smetánky. Její otec provozoval prosperující hospodu s řeznictvím hned u radnice, dětem chodili za kmotry starosta a radní a Terezie dostala vzdělání na dívčí škole, na začátku 19. století maximum možného. Mluvila výhradně německy. Jan Herben sice o Masarykovi napsal knížku Jak se chudý chlapec proslavil, ale u Kropáčků podle Hořejše o chudobě nemohla být řeč. Po smrti rodičů podnik upadl, Terezie šla do služby do Vídně a roku 1844 porodila nemanželské dítě, které po třech nebo čtyřech měsících zemřelo. V prosinci 1849, ve svých šestatřiceti, si pak vzala Josefa Masaryka, negramotného čeledína od koní z Kopčan, o deset let mladšího. Tomáš se narodil šest měsíců a tři týdny po svatbě. A ženich? Z čeledína byl okamžitě povýšen na panského kočího a dostal uniformu se zlatými knoflíky. „O deset let starší paní, vzdělaná, s negramotným, a ještě se pořádně neuměli domluvit,“ kroutí hlavou Hořejš. Jak se ti dva vůbec seznámili, zůstává podle něj prostě záhada.

Kdo platil chudému chlapci studia?

Nadaného chlapce si podle Hořejše celý život předávali bohatí a vlivní ochránci, aniž kdo ví proč. Nejdřív ho čejkovický kaplan Satora učil latinsky a přemlouval matku, aby ho dala studovat. Na německém gymnáziu v Brně se ho ujal policejní ředitel Anton Le Monnier, jehož nemocného syna Franze Masaryk doučoval. Když student v hádce vzal na ředitele školy pohrabáč a byl podmínečně vyloučen ze všech rakouských škol, Le Monnier, od roku 1869 první policejní prezident Vídně, všechno urovnal a vzal ho s sebou do hlavního města na elitní akademické gymnázium. Po Le Monnierově smrti přešel Masaryk jako vychovatel k rodině ředitele rakousko-anglické banky Schlesingera. Ve dvaadvaceti letech tam měl 1200 zlatých ročně plus byt a stravu. Kvalifikovaný dělník si tehdy vydělal 300 až 400 zlatých za celý rok a univerzitní pedagog Šembera 800.

„Chudý chlapec, který se proslavil. Já nepomlouvám, já říkám prosím fakta. Nic z toho nevyvozuji,“ komentuje to Petr Hora Hořejš.

Proč se Charlotta Garrigue plavila tři týdny přes oceán?

Charlotta Garrigue nebyla ledajaká nevěsta. Její otec Rudolf Garrigue spoluzaložil americkou požární pojišťovnu Germania a roku 1859 se stal jejím hlavním akcionářem a doživotním ředitelem, matka pocházela z potomků poutníků z lodi Mayflower. Masaryk se s ní seznámil přes lipský penzion, kde kdysi bydlel její otec a kam se roku 1876 nastěhoval i on se svým svěřencem Alfredem Schlesingerem. Dcera majitelky napsala do Ameriky, že je tu zajímavý vzdělaný Čech, a Charlotta v létě 1877 sedla na loď a tři týdny se plavila přes oceán, aby ho poznala. „Tak já si tohle představit nedovedu,“ přiznává Hořejš. Zasnoubili se po čtyřech dnech v Durynsku. Svatba se konala začátkem roku 1878 v Brooklynu a nedochovala se z ní jediná fotografie. Když pak Masaryk požádal tchána, jestli by ho na pár let nezaložil, Garrigue se urazil, koupil novomanželům lodní lístky, přidal tři tisíce dolarů a poslal je zpátky do Evropy. Se zetěm se potom viděl už jen jednou v životě.

Šest porodů a žádný lehký osud dětí

Charlotta rodila celkem šestkrát, ne čtyřikrát, jak se traduje. Kromě Alice, Herberta, Jana a Olgy porodila ještě dcerku Eleonoru, která zemřela čtyři měsíce po narození, a Hanu, která zemřela hned při porodu. Už po prvním dítěti se u ní objevila laktační psychóza, s každým dalším porodem se deprese zhoršovaly a začátkem roku 1918 skončila na psychiatrii na Veleslavíně, kde ji zbavili svéprávnosti. Zemřela roku 1923. Ani děti neměly lehký osud. Alice dosáhla jako čtvrtá žena v republice doktorátu, založila Československý červený kříž a zhruba dvacet let mu stála v čele, nikdy se však nevdala. Herbert, malíř a jeden z prvních hokejových reprezentantů, zemřel roku 1915 na tyfus, kterým se nakazil od haličských uprchlíků. Jan utekl před maturitou do Ameriky a jako mladík prošel ústavem pro postiženou mládež. Sám později vzpomínal, že laskavost a svobodu masarykovské domácnosti vnímal jako něco, co ho vlastně drtilo.

Student, který se zabil a odkázal Masarykovi jmění

Peníze k Masarykovi podle Hořejše přicházely stejně záhadně jako ochránci. Isidor Flesch, melancholický syn bohatého brněnského obchodníka kůžemi, chodil na jeho vídeňské přednášky a docházel k němu i do Prahy, kde se u Masaryků studenti scházeli doma a Charlotta jim vařila. Když vycítil, že profesora obtěžuje, odešel studovat do Berlína, psal odtud dopisy o prohlubujících se depresích a nakonec spáchal sebevraždu. Celé jmění ve výši 160 000 zlatých odkázal Masarykovi. Pozůstalá rodina se ozvala, spor skončil smírem a dědictví se rozdělilo napůl; Masarykovi po zaplacení dluhů zbylo asi 50 000 zlatých. Koupil za ně otci domek se zahradou a vinicí v Kloboukách a bratru Ludvíkovi tiskárnu v Hustopečích. Karlu Čapkovi to sám shrnul slovy, že s penězi nikdy neměl problémy: když nebyly, odněkud přišly. Přesně tohle Hořejš myslí tou ponornou řekou. Nikdo ji nevidí, a voda přesto pořád teče.

Lásky starého prezidenta, o kterých se nemluvilo

Ještě donedávna platilo, že Masaryk byl mužem jediné ženy. Podle Hořejše to pravda není. Po Charlottině smrti prožil v letech 1928 až 1932 vážný milostný vztah se spisovatelkou Oldrou Sedlmayerovou, manželkou moravského výpravčího. Scházeli se v hotelu, prezident jí chtěl koupit domek na Spořilově a zadal architektům z Plečníkova okruhu, aby něco vybrali. Oldra sice slíbila, že intimní korespondenci spálí, dopisy se ale zachovaly, takže dnes víme, že šlo o lásku, jak Hořejš cituje, „se vším všudy“. Vztah ukončily zásahy dcery Alice a těžká mrtvice, po níž prezident na jaře 1934 ochrnul na ruku, nohu, oko i řeč. A nebyla to jediná pozdní láska. Dříve se uvádí i italská šlechtična Giuliana Benzoni, původně snoubenka Štefánikova, a Hořejš zmiňuje ještě další dámy, třeba sochařku žijící v Itálii.

Čtyři kandidáti na Masarykova otce včetně císaře

Jako možní skuteční otcové Masaryka se podle Hořejše uvádějí čtyři muži. První je čejkovický kaplan František Satora, o kterém se vědělo, že po okolí běhá několik jeho levobočků; toho má přednášející za nejméně pravděpodobného. Druhý je vrchní účetní hodonínského panství Emanuel Malý, u něhož mohla Terezie sloužit jako panská kuchařka; v poslední době se spíš spekuluje, že Malý svou krásnou kuchařku přihrál císaři. Třetí je podnikatel Nathan Redlich, kterému Hořejš říká hodonínský Baťa; jeho příbuzný Josef Redlich, poslední rakousko-uherský ministr financí, se s Masarykem přátelil a prezident ho chtěl do první československé vlády. A čtvrtý je císař František Josef I. Devatenáctiletý panovník se v kritických měsících roku 1849 prokazatelně pohyboval na císařských statcích u Hodonína, kde se tehdy soustřeďovala ruská armáda před tažením do Uher. Jediným údajným vodítkem je poznámka v císařově deníku k prosinci 1849: Kropatschek erledigt, tedy Kropáčková vyřízeno. Právě tehdy se konala svatba. Hořejš navíc zmiňuje čtveřici historiků včetně Petra Čorneje, kteří podle vlastních slov drží tajemství z vídeňských archivů a čekají na svolení je vyslovit. Připravené genetické zkoušky každopádně zakázala Masarykova pravnučka Charlotta Kotíková, takže otázka zůstává otevřená.

Co když byl Masaryk pravnukem Napoleona?

Na úplný závěr nechal Hořejš posluchače s historkou, která celou spekulaci obrací naruby. Matka Františka Josefa, arcivévodkyně Žofie, si vzala Františka Karla, muže, kterého celá Vídeň považovala za prosťáčka; jednou prý koupil sedlákovi krávu vedenou na jatka a přivedl ji do Hofburgu. Od svatby roku 1824 Žofie pětkrát potratila a dítě stále nepřicházelo. Ve Vídni přitom od roku 1814 vyrůstal jako fešácký vězeň Orlík, jediný legitimní syn Napoleona Bonaparta, o šest let mladší než Žofie. Šeptalo se, že se ti dva vodí po schönbrunnských zahradách za ručičku. Když Orlík dorostl do mužných let, narodil se v srpnu 1830 roztomilý blonďáček František Josef a necelé dva roky nato druhý blonďáček Maxmilián. „Je-li jakási možnost, že by Masaryk byl Franze Josefa, pak je stejně pravděpodobná možnost, milí přátelé, že Tomáš Garrigue Masaryk by mohl být pravnukem císaře Napoleona Bonaparte,“ uzavřel Hořejš a popřál Pátečníkům hezké Vánoce.