Win-win znamená, že Čína vyhraje dvakrát. Sinoložka Lomová čte pakt Pekingu s Moskvou

Co se Číňané v březnu 2022 o válce na Ukrajině vůbec dozvěděli?

Velmi málo, a to ještě v ruském podání. Sinoložka Olga Lomová, která přednáší na katedře sinologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, sledovala čínská média od prvního dne ruského vpádu. Zprávy o něm se podle ní objevovaly jako okrajové, k některým se musela proklikat, a byly psané úsporně a slovníkem ruské propagandy: zvláštní vojenská akce, obrana ruských zájmů a ruské bezpečnosti. Slovo válka se v nich neobjevovalo. Ještě před vpádem se čínský tisk vysmíval prezidentu Bidenovi, který datum útoku předpověděl, a k výsměchu si vypůjčil prezidenta Zemana. „O České republice se v čínských médiích mnoho nedovíme, ale pak se tam objeví a je recyklován na spoustě platforem obsáhlý článek, ve kterém prezident Zeman říká, že ti Američané jsou úplní cvoci,“ říká Lomová. Analytici podle ní soudí, že Peking uvěřil tomu, čemu věřil Putin: bude to blesková akce a Ukrajina změní vedení i orientaci.

Nasvědčuje tomu i to, že zatímco evropské země, USA a Austrálie své občany z Ukrajiny stahovaly, Čína tisíce svých studentů a podnikatelů vůbec nevarovala. Až když ruské rakety začaly dopadat na města, napsal čínský velvyslanec v Kyjevě dlouhý dopis s doporučením, aby si Číňané dávali na auta čínské vlaječky. Lomová připomíná výklad, že velvyslanec počítal s rychlým vstupem ruských vojsk a Číňané se měli hlásit jako skrytí spojenci. Následovala vlna zpráv o repatriaci. Napočítala asi dvanáct letadel a fotografie lidí, kteří vystupují s rudými vlaječkami v rukou. Odvoz vlastních občanů byl v čínském zpravodajství větším tématem než to, co se na Ukrajině skutečně dělo.

Čínský tisk ukazoval spořádaný odchod uprchlíků, nikdy rozbombardované domy

Uprchlíci se v čínských médiích objevovali ve třech podobách, popisuje Lomová. Nejprve jako poklidný, dobře organizovaný humanitární odsun ruského obyvatelstva z Doněcka a Luhanska ještě před vpádem. Pak jako čísla lidí prchajících na západ, bez vysvětlení proč, zato s komentáři expertů o otřesu evropské ekonomiky. A nakonec jako spořádaná humanitární pomoc. „Nikdy ani jeden obrázek těch rozbitých, rozbombardovaných domů a zničené infrastruktury. Vypadalo to skoro jako výlet na západ,“ shrnuje. Čtenář neviděl ostřelovaná města, lidi v krytech ani odpor ukrajinské armády. Prezident Zelenskyj se mihl jen v poznámce, že o něco žádá. Sankce tisk podával dvojím způsobem: nic neřeší a poškozují světovou ekonomiku, a zároveň ničí evropské hospodářství, k čemuž stačil obrázek německého obchodu a titulek o prudce rostoucích cenách oleje. Podle Lomové jde o instrukce shora. Komerční portály, kterým říká komunistický polobulvár, musí u citlivých témat doslova přebírat prefabrikát z ústředních zpravodajských portálů.

Nepoměrně velký prostor naopak dostaly Spojené státy jako viník, který z války profituje. Agentura Sin-chua vydala dlouhý článek s fotografiemi, které podle Lomové navozovaly dojem podloudné operace: zbraně za plotem někde v Polsku a k tomu pohled na Spojené státy, „aby bylo vidět i vizuálně ten padouch“. Druhým velkým tématem byly údajné americké biologické zbraně na Ukrajině, doložené záběry z Google Maps. Objevila se i zpráva, že jde o nemoci nasazené na ptáky posílané do Ruska. Lomové to připomnělo mandelinku bramborovou, kterou podle propagandy padesátých let Američané shazovali na Československo. Podobný hoax o biologických zbraních v Koreji Čína používala k ospravedlnění vlastní účasti v korejské válce a Lomová přiznává, že mu jako dítě sama věřila. V diskuzích pod články je podle ní drtivá většina komentářů nacionalisticky proruská, sotva jeden z dvaceti se zeptá: „No ale to přece ruská vojska vtrhla na Ukrajinu, ne?“ A takové poznámky rychle mizí.

Proč je společné prohlášení Si Ťin-pchinga a Putina ze dne zahájení olympiády tak důležité?

Protože podle Lomové ukazuje, že Čína na plotě nesedí. Prohlášení vyšlo v den zahájení olympijských her v Číně, krátce před ruským vpádem, a mluví o bratrské spolupráci, „která nezná hranic“. Lomová z něj vypichuje tři věci. Hned na začátku stojí, že demokracie je univerzální lidskou hodnotou, což v čínské ideologii slyšela poprvé, a proto ji nelze nechat v rukou hrstky států, které se prohlašují za její arbitry. Následuje tvrzení, že Čína a Rusko mají tisíciletou historii demokratického vládnutí. „Tenhle absurdní výrok je velmi důležitý, protože ukazuje, co spojuje Rusko a Čínu. A to je zájem udržet, případně posílit autoritářský způsob vládnutí,“ říká Lomová. Oba režimy se podle ní musejí opevnit, protože demokracie má pro lidi, kteří ji nemají, přitažlivost světla na konci tunelu. Ruku v ruce s tím jde silný antiamerikanismus: Amerika jako světový četník a jediný, kdo zbrojí.

Druhým bodem je volání po spravedlivějším světovém řádu a multilateralismu. V čínském výkladu to podle Lomové znamená, že žádná pravidla nestojí nad státy a vše se řeší dvoustranným jednáním, v němž je Čína díky velikosti, ekonomické váze i armádě vždy silnější partner. „Čím víc říká, že hledá řešení win-win, tím je jasnější, že to je čínský vtip. Win-win znamená, že Čína vyhraje dvakrát,“ dodává. Třetí bod ji polekal nejvíc. Rusko uznává čínské nároky na Tchaj-wan, Čína uznává ruské obavy o bezpečnost, NATO je popsáno jako agresivní síla a obě mocnosti se hlásí k uspořádání světa po druhé světové válce, které nelze měnit.

„Co to znamená uspořádání světa po druhé světové válce? To znamenají sovětské sféry vlivu. Takže pokud by čínsko-ruská deklarace naplnila svůj cíl, tak se v podstatě ocitneme za železnou oponou zase,“ říká Olga Lomová.

Si Ťin-pching v socialismus opravdu věří, říkají Lomové její čínští vrstevníci

Lomová si nemyslí, že by Si Ťin-pching byl jako osoba rozhodující. Spíš je viditelnou tváří skupiny. O té skupině se ale obecně soudí, že v socialismus skutečně věří, ve školském smyslu marxismu-leninismu jako zákonité fáze dějin, která musí nahradit kapitalismus. Její čínští přátelé ze stejné generace jí říkají: „Ten Si Ťin-pching není moc chytrý. Je samozřejmě obratný politik a manipulátor, ale nikdy nebyl pořádně v zahraničí. Neumí žádný cizí jazyk.“ A dodávají, že tomu opravdu věří, protože v tom byl vychovaný. Projevuje se to všude, včetně revize učebnic, aby v nich nebyl nezdravý západní vliv, a v projevech, kde Si hlásá, že nastává epocha, o kterou usilovaly generace komunistů. S tím souvisí nechuť těchto kruhů k rozpadu Sovětského svazu, který považují za zásadní historickou chybu. Proto podle Lomové mentálně sympatizují s Putinovým záměrem obnovit říši v obrysech Sovětského svazu.

Jak daleko loajalita sahá, ukazuje podle Lomové zpráva, kterou po vpádu přinesl New York Times. Už na podzim 2021 upozorňovaly americké tajné služby Čínu, že Rusko pravděpodobně zaútočí na Ukrajinu, a vyzývaly ji, ať se od toho distancuje. Čínská strana údajně informace předala Rusku, aby ukázala loajalitu, a pak podepsala olympijské prohlášení. Někteří analytici dokonce tvrdí, že Si poprosil Putina o odklad útoku o pár dní, aby nekazil obrázky z olympiády. Lomová těmto zprávám věří.

Co může Čínu od Ruska odradit?

Především to, že se blesková válka nepovedla, říká Lomová. Vleklý a stále ošklivější konflikt brání Číně vystupovat jako patron míru, kterým se profiluje proti „násilnické“ Americe, přestože sama obsazuje Jihočínské moře v rozporu s rozhodnutím mezinárodního tribunálu. Silnější je ekonomický strach ze sankcí. Čína ze všech nejvíc profitovala z globalizace a makroekonomové podle Lomové tvrdí, že válka přeruší dodavatelské řetězce a radikálně promění světovou ekonomiku, ať dopadne jakkoli. A pak je tu Ukrajina samotná. Čína není potravinově soběstačná, dováží obilí a olejniny, dřív hlavně z Kanady a USA, a s tím, jak se vztahy s nimi vyostřují, spoléhala právě na Ukrajinu. Přes Ukrajinu měla vést i Hedvábná stezka do Evropy, důležitý segment projektu, v němž má být Čína centrem globalizace. Válka to znemožňuje a hrozí, že Ukrajina na Čínu jako na spojence Ruska zanevře.

Lomová se domnívá, že čínské vedení počítalo s rychlou válkou a dvěma mouchami jednou ranou: z Ruska plyn a ropa, z Ukrajiny obilí a cesta do Evropy. Jeden dopad války však Lomová vidí jasně a říká to, jak sama dodává, se smutkem: „Ta válka má přece jenom jeden pozitivní dopad, a to je, že se Čína neodváží v nejbližší době zaútočit na Tchaj-wan.“ Ukrajina se stala lakmusovým papírkem. Peking nebude riskovat, že se Tchajwanci budou bránit a on skončí v pozici agresora. Kamarádka z Tchaj-wanu psala Lomové v době intenzivních čínských náletů k hranici ostrova, jak byli dojatí návštěvou senátora Vystrčila. Když přijede vysoký státní představitel, věří, že válka ještě nebude.

Precedent z roku 1972: Nixon, Mao a tichá dohoda proti Sovětskému svazu

Čína podle Lomové myslí v historických precedentech a dnešní sblížení s Ruskem jí připomíná rok 1972. Tehdy se Spojené státy, obvykle se to připisuje Kissingerovi, dohodly s Čínskou lidovou republikou na nepsaném spojenectví proti Sovětskému svazu, ačkoli Čína do té doby financovala protiamerická povstání ve třetím světě. Američané si slibovali zklidnění studené války. Čína z toho vytěžila mnohem víc. „Ten čínský ekonomický zázrak je výsledkem spolupráce se Spojenými státy a s Evropou. To není dílo komunistické strany Číny,“ říká Lomová. Dnes si podle ní Peking může říkat, že už je dost silný, dá se dohromady s Ruskem, získá nerostné suroviny a zdroje a Ameriku „konečně sejme“.

Na otázku, zda Čína chce Sibiř, odpovídá Lomová, že zájem tam je, ale vojenské obsazení neodpovídá čínskému způsobu. Léta se objevují zprávy, jak nominálně soukromé čínské firmy kácejí lesy na Altaji, dřevo odvážejí do Číny a místní úředník přivře oko. O sibiřských požárech se říká, že mají zamaskovat těžbu načerno. Pravděpodobnější je podle ní smlouva o pronájmu, která bude vypadat jako seriózní obchod. Tak to Čína dělá i jinde. Filipíny sice u mezinárodního tribunálu vyhrály spor o ostrovy v Jihočínském moři, ale s novým prezidentem se Peking domluvil, přislíbil investice a Filipínci se o výhru nehlásí. „Získávat, obsazovat, ale vytvářet dojem, že je to všechno dobrovolné a že tady k žádnému násilí nedochází,“ popisuje Lomová čínský způsob.

Kdy Čína začala utahovat šrouby?

Po kulturní revoluci, oficiálně ukončené v roce 1976, a s reformami Teng Siao-pchinga z prosince 1978 byla víra v režim podle Lomové rozvrácená a lidé toužili, řečeno její parafrází, po socialismu s lidskou tváří. Největší uvolnění přišlo v osmdesátých letech, kdy i strana usilovala o oddělení strany a státu. Masakr na náměstí Tchien-an-men byl další ranou důvěře. V devadesátých letech uzavřel režim s otřesenou společností nepsanou smlouvu: vy se nebudete plést do politiky, my vás necháme podnikat. Vznikl divoký kapitalismus pod dozorem stranických tajemníků, z nichž se často stali podnikatelé. Po roce 2000 sílila občanská společnost a volání po vládě zákona, a právě proto se začalo pomalu přitvrzovat. Zlom přišel s nástupem Si Ťin-pchinga v roce 2012. Pozavíral právníky, kteří hájili lidi ve sporech s místními tajemníky, zesílil cenzuru pod heslem „média se musí jmenovat strana“ a zavedl stranické organizace do podniků včetně zahraničních. „A ty zahraniční firmy jsou tak blbé, že s tím souhlasí,“ neodpustí si Lomová.

Cenzuru lze podle ní stále obejít, byť je to čím dál těžší a trestné. Když byla naposledy v Číně na podzim 2019, první, co jí v hotelu naskočilo na čínském internetu, byla reklama na VPN. Lomová ale varuje před představou, že všichni Číňané touží po demokracii. Propaganda z nich udělala nacionalisty a „když má národ sebevědomí, tak nepotřebuje říkat, že je nejlepší na světě“. Sama věří v lidskost Číňanů, které má ráda, systém však považuje za nelidský. Do začátku 20. století byla čínská společnost rodová a císař do každodenního života nezasahoval. Republika po roce 1911 přesadila pruský model centralizovaného státu, stalinské Rusko ho po roce 1949 posílilo a člověk se stal šroubkem ve stroji, jehož jedinou povinností je sloužit státu. Lomová si přeje jediné: ať Si zůstane dogmatikem, přidá se k Rusku a prohraje s ním.