Naše výhoda byla levná a poslušná práce. Teď ji přebírá robot

Proč Kysilka bere digitální revoluci jako třetí velké stěhování lidstva

Lidstvo se podle Pavla Kysilky za svou historii stěhovalo dvakrát a teď se stěhuje potřetí. Poprvé to bylo v neolitu, kdy lidé odešli od lovu a sběru a usadili se u polí a dobytka. Kolem toho stěhování vznikl feudalismus, centralizované říše i nevolnictví. Podruhé se lidé přesunuli od polí k výrobní lince a kolem ní vyrostla města, školy, parlamenty, ale také komunismus, nacismus a válečné vyvražďování, a zároveň prodloužená délka života a nebývalý blahobyt. Potřetí se podle Kysilky stěhujeme právě teď, do počítače a do sítě. Průmysl 4.0 je pro něj jen úzká výseč toho, co se děje, sám tomu radši říká digitální epocha. Bývalého viceguvernéra centrální banky přitom nezajímá technika kvůli technice. Vidí v ní obrovský impuls s velkými příležitostmi i s hrozbami, které zatím neumíme ani pojmenovat.

Digitální revoluce jede na dvouválcovém motoru

Kysilka popisuje probíhající změnu jako dvouválcový motor. První válec jsou technologie: robotizace, umělá inteligence, virtuální a rozšířená realita, blockchain, genomika i mikroroboti v těle, kteří dopraví lék přímo k postižené buňce. Sám přiznává, že dovnitř umělé inteligence nevidí a bere ji jako černou skříňku. Zajímá ho ale její dopad na domácnost, dopravu, energetiku i celou ekonomiku. Druhý válec je generační. Mileniálové, tedy lidé narození zhruba od roku 1983, spadli pubertou rovnou do rozjezdu internetu. Generace Z se do sítě už narodila. Nejsou sice demograficky nejsilnější a mají hluboko do kapsy, zato jsou podle Kysilky mimořádně vlivní: rozhodují o tom, co se koupí, koho volit i kam se pojede. Kdo tohle pochopil, vyhrává volby i byznys. A čísla jsou tvrdá. V roce 2035 budou mileniálové a generace Z tvořit 70 procent spotřebitelů i spolupracovníků, ať se nám to líbí, nebo ne.

Umělá inteligence už dělá práci právníků i bankéřů

Že nejde o vzdálenou budoucnost, dokládá Kysilka konkrétními příklady. Britská advokátní kancelář nasadila právníka Rosse, umělou inteligenci trénovanou na IBM Watsonu, který přes noc připraví celý případ i s legislativou, judikaturou a argumenty. Firma Logix umí projít přes dvacet typů obchodních smluv a najít v nich chybějící i přebývající paragrafy. V medicíně umělá inteligence dostihla jednadvacet největších expertů na rozpoznání melanomu z fotografie. A nejvíc Kysilku připravil o spánek kreditní scoring. Google, Amazon nebo Facebook podle něj dokážou z toho, co člověk kupuje, čte a píše na sociálních sítích, sestavit lepší odhad jeho úvěrové spolehlivosti než banka, která vidí jeho účty i historii splátek. Kdo dnes přepadá banku s pistolí, je podle Kysilky dinosaurus. Útoky na peníze a data dnes odvracejí banky denně po desítkách. Nástroj se změnil, lidská vynalézavost v dobrém i zlém zůstala stejná.

Co se stane, když česká ekonomika projde stres testem

Dopadne špatně, pokud se nezmění. Kysilka si vypůjčil metodu, kterou centrální banka testuje banky, a pustil jí celou českou ekonomiku. Nejdřív se ptal publika, v čem je naše konkurenční výhoda. Odpověď zněla: disciplinovaná, levná a kvalifikovaná pracovní síla a blízkost Německu, s nímž jsme podle něj ekonomicky jeden celek. Pak tyhle výhody vystavil tlaku nových technologií a ukázalo se, že mizí jedna po druhé.

„Robot je taky disciplinovaný. Dokonce disciplinovanější. Vůbec nebrblá a není v odborech. A je čím dál chytřejší, protože ho podpírá umělá inteligence,“ říká Pavel Kysilka.

Robot navíc nechce každý rok o pár procent vyšší mzdu. Blockchain už dnes zvládne role, o kterých se nám dřív ani nesnilo, a všechno se to stává levnějším a chytřejším. Kysilkův závěr je nepříjemný: z disciplinované, levné a kvalifikované pracovní síly udělají tyto technologie brzy něco, o čem si budeme vykládat jen jako o historii. A blízkost Německu? Jakmile jde nahoru virtuální realita a 3D tisk, vzdálenost přestává být faktorem.

Autoprůmysl může klesnout na desetinu a pro Česko je to zemětřesení

Nejtvrdší číslo si Kysilka nechal na auta. Odvolává se na Petera Diamandise ze Silicon Valley, podle kterého může během patnácti let klesnout produkce světového automobilového průmyslu na deset procent dnešního stavu. Pro zemi, jako je Česko, je to obrovský otřes. Automobily tvoří zhruba pětinu českého vývozu a kolem sedmi procent HDP, a když se přičte navázaný textil, guma, sklo a elektronika, dostaneme se na třináct až čtrnáct procent hrubého domácího produktu. Do tohoto exportně orientovaného modelu podle Kysilky ukrajují roboti, virtuální realita i umělá inteligence a celý model projde v nejbližších pěti až šesti letech mimořádně drsným testem. Nejhorší na tom je načasování. Až si všimneme, že se to děje, bude podle Kysilky pozdě, protože leckomu ani nedojde, že se pod ním půda už dávno mění.

Kdo má domácí úkol, firmy, nebo vláda?

Osmdesát procent práce leží na firmách a jednotlivcích, dvacet procent na státu. Firmy musejí podle Kysilky projít druhou transformací. První je před pětadvaceti lety dovedla k tržní ekonomice, ta druhá je má dovést do digitální epochy, do světa nanotechnologií a biotechnologií opřených o digitál. Jednotlivec se na to musí připravovat celý život a pořád se učit. Vládě pak Kysilka nechává čtyři úkoly. Zaprvé vzdělání, protože dnešní škola podle něj vzdělávání spíš zdržuje, když děti čtyřicet minut poslouchají něco, co si samy najdou za pět. Zadruhé technickou infrastrukturu. Zatřetí regulaci, která nebude koulí na noze, ale bude nové věci umožňovat, jako když Spojené státy povolily komerční provoz dronů a firmy vytáhly ze šuplíku projekty rozvážkových služeb. A začtvrté e-government, aby občan nemusel na třicet úřadů třicetkrát ukazovat občanku a podepisovat šedesát papírů.

Proč je největším nepřítelem změny náš vlastní úspěch

Paradoxně nám nejvíc brání to, co se povedlo. Kysilka to shrnuje jednou větou: „Největším nepřítelem je náš úspěch.“ Když je firma nebo země pětadvacet let úspěšná, nemá důvod cokoli měnit a od vlastníků, zaměstnanců i klientů uslyší, ať do toho nevrtá. Přitom historie je plná firem, které usnuly na úspěchu. Kodak, který jsme milovali, vyráběl devadesát procent filmových pásků a za tři roky skončil v konkurzu. Hudební vydavatelství projela vlnu od gramofonových desek po cédéčka a nezachytila přesun k živým koncertům a merchandisingu. Sám Kysilka viděl sílu automatizace zblízka. Když nastupoval do České spořitelny, měla šestnáct tisíc lidí, když odcházel, devět tisíc. Programátoři tehdy nahrazovali práci tisíců lidí, dnes umělá inteligence nahrazuje i ty programátory. Kysilkovo poselství pro Pátečníky proto nezní jako oslava techniky, ale jako výzva: fascinující příležitosti jdou ruku v ruce s hrozbami a rozhodne se podle toho, jestli se dokážeme pohnout dřív, než bude pozdě.