Stanislav Grof: Československo mělo čisté LSD jako jedna ze dvou zemí světa

Od Trnkova ateliéru k Freudovi za jedinou noc

Stanislav Grof měl být animátorem. Jak sám vyprávěl na večeru Klubu Pátečníků v září 2017, měl už domluvenou práci u Jiřího Trnky v animovaných filmech. Pak mu přítel půjčil Freudovy Úvodní přednášky do psychoanalýzy. Večer je otevřel, místo spánku přečetl celou knihu a zhruba do týdne věděl, že bude psychoanalytikem. Vystudoval medicínu a psychiatrii, jenže praxe psychoanalýzy ho brzy zklamala. Trvá podle něj strašně dlouho, stojí spoustu energie i peněz a výsledky nejsou nijak ohromující. Sám prošel sedmi lety psychoanalýzy a žádná velká změna se s ním za tu dobu nestala. Ta přišla jinudy. Jeho učitel, docent Roubíček z výzkumného ústavu pro psychiatrii, dostal ze švýcarské firmy Sandoz zásilku ampulek s novou látkou. Grof se přihlásil, že ji vyzkouší, a zůstal u ní celý život. Na klubový večer přijel rovnou z letiště po dvou týdnech v Rusku. Bylo mu 86 let a přes padesát z nich žil v Kalifornii.

Moderátor večera připomněl ještě jednu stopu. V roce 1948 strávil mladý Grof čtyři měsíce ve vazbě na Pankráci kvůli propagačnímu letáku z americké ambasády. Při výsleších ho dlouho drželi pod ostrým světlem a on se po dvou dnech dostal do změněného stavu vědomí. Právě ten zážitek ho podle moderátora k celému tématu přivedl.

Jak Albert Hofmann objevil LSD a proč jel v roce 1943 domů na kole

Albert Hofmann byl chemik firmy Sandoz a odborník na námel, houbu, z níž se získávají užitečné léky. Gynekologové jimi zastavovali krvácení, jiné pomáhají na migrénu nebo rozšiřují tepny. Hofmann upravoval molekulu kyseliny lysergové a pětadvacátý derivát dostal označení LSD 25. Laboratoř ho vyzkoušela na zvířatech a vrátila s tím, že další práci nedoporučuje. Hofmannovi ale sloučenina nešla z hlavy, a tak ji syntetizoval znovu. Při práci najednou prožil obrovské emoce, barvy se měnily a celý stav trval asi dvě a půl hodiny. Nejdřív si myslel, že začíná psychóza. Do smrti si podle Grofa nedokázal vysvětlit, jak se látka do těla dostala, protože se pracovalo v gumových rukavicích. Jediné vysvětlení: v jednu chvíli si sáhl do oka, které ho svědilo. Látce stačí miliontiny gramu.

Za pár dní si naplánoval pokus. Vzal si dávku, kterou považoval za opatrně malou, 250 mikrogramů. V pozdější terapii se tohle množství bralo jako velká dávka a lidé se na ni připravovali celé hodiny. Účinek nastoupil asi po 45 minutách a byl mnohem silnější, než čekal. Do hodiny nebyl Hofmann schopen pracovat a požádal asistenta, ať ho doprovodí domů. Psal se rok 1943, za války platilo omezení aut a všichni jezdili na kolech. Hofmann tedy šlapal domů pod účinkem 250 mikrogramů. Doma měl pocit, že umírá a že ho sousedka očarovala. Když přivolaný lékař dorazil, Hofmann už neumíral. Prožil vlastní porod a cítil se jako novorozeně v báječné náladě. Hofmannův šéf měl syna psychiatra v Curychu, ten látku vyzkoušel na zdravých lidech i pacientech a v roce 1947 o ní publikoval článek. Senzací podle Grofa nebyl psychedelický účinek, rostliny jako peyotl, magické houby nebo ayahuasca byly známé dávno. Šokovala síla. Meskalin potřebuje na plné sezení sto miligramů, LSD stejný účinek vyvolá sto mikrogramy, tedy tisíckrát menší dávkou.

Československo mělo čisté LSD jako jedna ze dvou zemí světa

Podle Grofa bylo Československo jedním ze dvou států, které měly chemicky čisté LSD. Vyráběla ho Spofa a výzkum probíhal na zhruba třiceti psychiatrických odděleních. Zpočátku se doufalo, že LSD vysvětlí schizofrenii. Kdyby tělo nějakou chorobnou chemií vyrobilo podobnou látku, psychózy by nebyly duševní nemoci, ale porucha chemických procesů. Grof s kolegou Milošem Vojtěchovským v Krči proto připravili projekt. Čtyřicet lidí, včetně nich samých, přišlo na jeden den do ústavu a vzalo si LSD, psilocybin nebo meskalin, další den placebo. Odebírali jim krev a moč, dělali elektrofyziologické a psychologické testy. Výsledky pak srovnávali se schizofrenními pacienty podobného věku a inteligence.

Nejzajímavější zjištění nikdo nečekal. Různí lidé po stejné dávce ve stejném prostředí prožívali úplně odlišné věci a ani tentýž člověk neměl dvakrát stejné sezení. U hypnotika víte, že většina lidí usne. Tady se nedalo předpovědět nic. Grof z toho vyvodil, že nedělají psychofarmakologii a že LSD je katalyzátor. Zážitky nevyrábí, jen vynáší na povrch obsah nevědomí. „Ale ty obsahy nejsou chemické produkty,“ shrnul. Látka se tak podle něj stala něčím jako „mikroskop nebo teleskop pro psychiatry“, nástrojem, který otevřel pohled do lidské duše podobně jako mikroskop do světa bakterií.

Proč se výzkum psychedelik na čtyřicet let zastavil?

Zlom přišel z Ameriky. Timothy Leary, Richard Alpert a Ralph Metzner dělali pokusy na Harvardu tak uvolněně, že je z univerzity vyhodili. Leary se pak stal prorokem LSD a vzal ho do škol. Na Woodstocku s půl milionem lidí se psychedelika rozdávala plnými hrstmi a ti, kdo je brali, se dali snadno poznat podle dlouhých vlasů a pomalovaných aut. Byli vidět i na demonstracích proti válce ve Vietnamu. Přišla drakonická zákonná opatření. Podle Grofa nijak neomezila, kolik dospívajících látky bere, ale oficiální výzkum zastavila na čtyřicet let. Přitom LSD je podle něj jako chemikálie velmi bezpečné. Na šestihodinový zážitek stačí sto mikrogramů a lidé, kteří se pokusili o sebevraždu dávkou deset tisíc mikrogramů, přežili bez tělesných následků. Silný je vliv na psychiku.

Grof proto mluví o tom, jak se látka používá. CIA si v San Francisku najala prostitutky, aby zákazníkům tajně přimíchávaly LSD do pití, a za jednocestným zrcadlem sledovala, jak se chovají. Psychiatr Humphrey Osmond to přirovnal k debatě o noži. Chirurg, policejní šéf, hospodyně i řezbář by o něm mluvili úplně jinak, a každý by přitom popisoval jeho použití, ne nůž samotný. „LSD je neutrální,“ říká Grof. Dnes se podle něj k výzkumu vrací nejméně čtrnáct velkých univerzit včetně Harvardu, UCLA a Johns Hopkins. Studie s MDMA podle něj pomáhají při posttraumatické stresové poruše. Na tu podle Grofa dnes umírá sebevraždou víc amerických vojáků než rukou nepřítele.

Co je holotropní dýchání a proč ho nezkoušet doma?

Holotropní dýchání je metoda, kterou Grof rozvinul se svou první ženou a která vede do změněného stavu vědomí bez jakékoli látky, jen zrychleným dýcháním a silnou hudbou. Sám přiznává, že LSD považoval dlouho za exotickou, mimořádně silnou látku. Teprve práce s dechem mu ukázala, jak snadno se lidé do podobných zážitků dostanou. Lidé v něm znovu prožívají silné emoce z dětství, porod a někdy i zážitky, které popisují hinduismus, buddhismus nebo súfismus. Dýchat může najednou i velká skupina, jen je potřeba víc menších místností, každá s vlastními průvodci, kde se o zážitcích potom mluví v malém kruhu. Na otázku, co je ten svět, který se otevře, odpověděl Grof jednoduše: „Je to cesta do vlastního nitra.“

Varuje ale důrazně. „My hodně varujeme, aby to lidi nedělali sami,“ řekl, a to hlavně ne poprvé. Kdo se ptá, může být na pokraji zhroucení, a otevření psychiky bez opory mu může ublížit. Grof to ukazuje na dítěti, které se narodilo předčasně a první tři měsíce strávilo v inkubátoru bez matky, jen s injekcemi a infuzemi. Když se do toho zážitku vrátí a zase je sám, trauma se jen potvrdí. Léčí naopak takzvaná korektivní zkušenost: kolem jsou lidé, kteří ho podporují. Ve skupině se dá pracovat i s tělem, třeba formou masáže, která uvolní zablokované napětí. Psychoterapii jako obor Grof hodnotí kriticky. Napočítal kolem šedesáti škol a každá tvrdí něco jiného.

„Když máte problém, tak si můžete hodit minci, vybrat si nějakou psychoterapeutickou školu a každá vám dá jiné vysvětlení, co s vámi není v pořádku a každá škola bude s vámi dělat něco jiného.“ Stanislav Grof

V holotropním stavu se podle něj místo toho probudí vnitřní sebeléčivá inteligence a terapeut ji jen následuje.

Porod je první trauma a psychiatrie ho podle Grofa nechce vidět

O tom, že nevědomí nese záznam porodu jako traumatu, Grof poprvé přednášel před padesáti lety v Amsterdamu. Psychiatrická komunita tu myšlenku podle něj dodnes nepřijala. Porod se za trauma považuje jen tehdy, když nevratně poškodí nervové buňky. Grof upozorňuje na rozpor. Dětští psychiatři a porodníci se shodnou, že jemné nuance kojení a první pohledy mezi matkou a novorozencem mohou ovlivnit celý vývoj osobnosti. Zato padesát hodin v porodních cestách, kdy dítě bojuje o život, se za psychotrauma nepovažuje. Obvyklý argument zní, že mozek novorozence ještě nemá dost vyvinuté nervové obaly, takzvanou myelinizaci. Jenže ta se podle Grofa nestihne změnit pár minut po porodu, a proti významu kojení ji nikdo nepoužívá. Jediné vysvětlení, které ho napadá: porodní trauma budí takový strach, že se jím nikdo nechce zabývat.

Zajímavě mluvil i o císařském řezu. Když je plánovaný, má podle Grofa zážitek v holotropním dýchání úplně jiný charakter. Lidé prožívají řeznou ránu a ostré nástroje a často mají pocit, že se narodili nesprávně, že se na svět měli dostat vlastní silou. Někteří dokonce prosili, aby kolem nich ostatní vytvořili kruh, kterým by se mohli probojovat ven. Freudovi Grof vyčítá, že novorozence považoval za nepopsanou tabuli. Když se mapa psychiky rozšíří o porod a o Jungovo kolektivní nevědomí, dá se podle něj s příznaky dělat víc, než je jen potlačovat. Věnuje se tomu šedesát let a psychedelika považuje za to nejlepší, co se psychiatrii za celou její historii stalo.