Petr Pithart – Jak je to se vzděláním budoucí ministryně spravedlnosti Taťány Malé?

Ján Čarnogurský, jakkoli jsme teda neměli čas spolu mluvit, to prostě nejde, když jste předseda vlády, ale pak jsme se teda samozřejmě několikrát setkávali, a on mně začal vyprávět, hrdě, vůbec nic neskrýval, že je hostem takzvaných Valdajských setkání. Já jsem si říkal: “Jano, co to je?”. No prostě jsem se ukázal jako nevzdělanec. Valdaj je místo mezi Moskvou a Petrohradem, takové pozvolné pahorky, jezera, staré kláštery. A v ruské paměti je to něco jako srdce Ruska, Valdaj. A v jednom z těch klášteru začal pořádat Vladimir Putin setkání s elitou svých příznivců z celého světa. Ne politiků, když, tak vysloužilých, ale myslitelů, filozofů… Ján Čarnogurský tedy patřil mezi ty vysloužilé politiky a patřil k těm, kteří byli zváni hned jako první. A Jáno mně říkal: “Prosím tě, on je s náma celej den.”. Já říkám: “Skutečně?”. “No prostě celý den sedíme u většího stolu a volně rozprávíme, prostě věnuje nám naprosto privilegovanou pozornost.” A já jsem říkal: “A kdo jste jako vy?”. “No my jsme ti, kteří buď Rusko obdivujeme, milujeme, a nebo máme o něj hluboký zájem bez nějakých politických příchutí.” A já jsem říkal: “A ty tam seš mezi těmi…?”. “Jo.” A já jsem říkal: “Kolik vás tam je tady z bývalých Lido-demo?”. “Já sám.” A to jsem si říkal: “To teda, to seš dobrej, to máš teda velikou důvěru Vladimira Putina.”. “Ano, mám.”. On se k nim hrdě hlásil, nikdy se neskrýval s tím, že on je odpůrce západu, pokud je teda západ liberální demokracie, odpůrce všeho liberálního, je to konzervativní křesťan – proč ne, takoví na Slovensku byli, jeho otec byl poslancem Slovenského sněmu, když tehdy v roce 39 přistoupili na ten nátlak Hitlerův, to je třeba říci, a odsouhlasili vznik Slovenského štátu. Je to rodina tradiční, tam někde v tom koutě za Kežmarkem. Ale Jano se, ještě jednou to řeknu, nikdy netajil tím, že je odpůrcem evropského západu a že teda je veliký stoupenec Ruska, slovanství a všeho toho, o čem se dneska čím dál tím víc mluví.

No a jednoho dne mi oznámil, že založil univerzitu, právnickou fakultu. Tak to mě překvapilo, tak on byl advokát, mohl být úspěšný advokát, ale na to, aby založil vysokou školu… No a on mně řekl: “To jsou peníze z Moskvy, to jsou Putinovy peníze.”. Rovnou mně to řekl. Nemá vůbec žádné zábrany. Asi jako kdyby s váma mluvil někdo s pocitem převahy, že dřív nebo později prostě vás bude mít v kapse. Vůbec žádné zábrany. Říkám: “Putinovy peníze?”. “No tak plus mínus…” Tak já jsem to sledoval, moc jsem o tom nevěděl, vím, že to vzniklo na Slovensku v Bratislavě. Pak jsem se dozvěděl, že to má pobočku v Praze. To jsem už trochu zavětřil, protože jsem si říkal: “A odkud teda to bere učitele?”. Já jsem se vrátil, jak jste možná zaregistrovali, před šesti lety jsem zcela cílevědomě opustil politiku, ačkoli jsem v ní mohl bez problému pokračovat jako místopředseda senátu za Lidovce. Já jsem se chtěl prostě vrátit na školu, chtěl jsem se vrátit tam, kde jsem začal, ale hlavně jsem chtěl mít před sebou mladé lidi, kterým všecko řeknu, co mám v hlavě a co si myslím, že se tady teda stalo od listopadu do dneška a proč to tak dopadá. Takže jsem dneska už jenom na půl úvazku člen učitelského sboru a pořád se tam ptám: “Prosím tě a kdo tam učí na té pobočce Panevropské univerzity?”. “S jistotou se to neví, říká se to o tom a o tom a o tom. Víš, on se s tím nikdo nechlubí. Plat má větší než tady samozřejmě, ale že by se tím někdo chlubil…” Prostě do dneška nikdo vám nemusí přiznat, kde je zaměstnán. Prostě někteří mí kolegové, a já to o nich nevím stoprocentně jistě, tam jsou. No ale ta škola nemá dobrou pověst. Mezi právníky nemá dobrou pověst už proto, že teda její mateřská fakulta není na území České republiky, a obecně teda se má za to, že ta výuka je podřadná. To říkám, protože se tady objevila tahleta dáma, která tu školu absolvovala, dokonce se chlubí, že za čtyři roky, no dobře, a to, co řekla, a vy to všichni víte, já to jenom připomenu, před časem, že by se ten soudní proces se současným premiérem mohl odložit o čtyři roky, no a pak se to prostě udělá. Což je něco tak nehorázného, že prostě právníci omdlévají. A ona to teď všelijak okecává, ale doslova okecává. Říká, že chtěla otevřít debatu o imunitě… To je prostě naprostý nesmysl. To je výrok, který musí student prvního ročníku, prostě musí hlasitě protestovat, protože zásada rovnosti je tady flagrantně porušená. Tak jsem zvědav, jak to teď dopadne. Může být, že s touto osobou bude mít premiér nečekané starosti. Ale já každému připomínám – ale současný předseda Poslanecké sněmovny, a to teda byl advokát a absolvent české, nevím jestli brněnské, nebo pražské fakulty, ten přece taky řekl, když se vedla rozprava o tom hlasování, o tom vydat – nevydat podruhé, nově zvolená sněmovna musí znovu vydat, nebo nevydat stíhaného, a on řekl: “Ale to teď bude jiné jednání než to první v té minulé sněmovně.”. Což jsme mu právníci zase teda otloukali o hlavu. To se vůbec nedá nijak vysvětlit, ospravedlnit. Jak jiné? Jak jiné? Protože předtím byl jenom ministr financí a teď je vítěz voleb? Je to prostě nehorázné, takže tím trochu relativizuji úroveň té Panevropské vysoké školy, protože zdá se, že kdo se spojí s tímto hnutím, tak prostě obětuje svoji intelektuální a mravní integritu svému vůdci. A to je tragédie, to teda není jenom tahleta mladá dáma nadšená, ale to je i zkušený právník Vondráček.

Věděli jste, že s námi můžete diskutovat v naší FACEBOOKOVÉ SKUPINĚ a že další informace a videa ze setkání Pátečníků můžete vidět na naší FACEBOOK STRÁNCE a YOUTUBE?