Karel Hvížďala – Jak media napomáhají implozi našeho systému

No a právě Macron, když jsem ho zmínil, tak ten začíná hovořit, nebo teď ve Štrasburku v tom nejznámějším jeho proslovu začal mluvit o tom, že se vlastně po dlouhé době do Evropy vrací ten tragický rozměr existence, na který jsme odvykli. A mluví vlastně taky o tom, že to má za následek, že to univerzální právo, který spojovalo tu civilizaci, je čím dál tím víc nahrazováno kategorií síly, moci, prostě imperiálním chováním právě těch nesystémových stran v Maďarsku, v Polsku a jinde. Co je zajímavý, že filozofové s tímhle souhlasí, jenom to jinak nazývají. Říkají, že zatímco doteď byly vždycky ty krize vyvolávány nějakou explozí, to znamená, že po ní byla snaha ten stav obnovit, dát to do pořádku a postavit to na stejných základech, a to poprvé, co se teď děje, je opak. My jsme vlastně svědky imploze, ty režimy se hroutí dovnitř a s tím si vlastně nikdo neví rady. A teď je možný samozřejmě nejdřív popsat tu situaci, ve které jsme, a pak hledat nějaké možnosti, jak se z toho dostat. Tak když se podíváme, teď je nejcitovanější filozof Giorgio Agamben, a to je jedna z těch mnoha změn, které probíhají současně, tak ten vidí tu změnu v tom, že jsme redukovali politiku. Protože vždycky politika byla mnohaoborová činnost. A v okamžiku, kdy vždycky se z toho vypíchne jenom jedna ta věc, to je jedno, jestli náboženství, nebo i nějaká ideologie, a nebo v současné době ekonomika, tak to vždycky deformuje tu společnost. A v tom on vidí jednu z těch základních změn, ke které došlo. Vidíme to i u nás, třeba na médiích, ale to se zase týká celé civilizace, dřív ta média měla společenský respekt vybudovaný na obsahu, na kvalitě těch obsahů. V okamžiku, kdy se tohle zhroutilo a kdy se posuzuje vlastně úspěšnost novin jenom podle toho, kolik vydělávají, tak se to posouvá, protože samozřejmě pak se ta media podbízejí a jak známo, vždycky má větší úspěch u masy špatná zpráva nebo něco, co je lepkavého, co má takovou tu vnitřní přitažlivost.