Mýtus mladšího bratra: proč Ukrajinec nikdy nebyl nedospělý Rus

Putin čekal květiny, dostal Charkov s ukrajinskými vlajkami

Den, kdy Vladimir Putin uznal Doněckou a Luhanskou republiku, popsal Jefim Fištejn hodinu po hodině. V osm ráno uznání, v deset podpis smlouvy o vojenské pomoci a ve dvě odpoledne se už valily tankové kolony. „Putin tehdy říkal, tak dvě hodinky a jsme v Kyjevě a budou nás vítat kytkama,“ připomněl Fištejn na přednášce pro Pátečníky 9. března 2022, dvanáctý den války. Nestalo se ani jedno. Ruská armáda za dvě hodiny v Kyjevě nebyla a nikdo ji nevítal, ani ve městech s převahou ruskojazyčných obyvatel. Fištejn uvádí Charkov, moderní výstavní město, které tehdy leželo v troskách, a přesto se bránilo. Jeho rusky mluvící obyvatelé vycházeli s ukrajinskými vlajkami tam, kde na předměstích už stály ruské tanky, a křičeli „Charkov je Ukrajina“. Jediným skutečně obsazeným městem byl podle něj v té chvíli Cherson. Právě odtud se na začátku večera ozvala posluchačka Áňa a popsala tanky v ulicích, fronty na chleba a vojáky, kteří rabují obchody.

Dva dny před válkou byl v Charkově prezident Zelenskyj. Tamní starosta neumí dobře ukrajinsky a Zelenskyj, který sám mluví se silným ruským přízvukem, mu podle Fištejna řekl: nenamáhej se, mluv se mnou rusky, jak ti zobák narostl, já vím, že v duši jsi náš. „Rusové žijící na Ukrajině tvoří s Ukrajinci jeden politický národ. Možná před 50 lety netvořili, ale dnes už tvoří,“ shrnuje Fištejn. Putin tomu podle něj odmítal uvěřit a počítal s ruskou Ukrajinou, která se k Rusku ráda připojí. Kyjevská Rus je přitom současnicí Velké Moravy, památky v Kyjevě pocházejí z 10. až 12. století.

Jsou Ukrajinci mladší bratři Rusů?

Nejsou, a Fištejn tomu věnoval jádro přednášky. Představu, že Ukrajinci jsou „takový pranárod, který až vyroste, tak bude ruský“, a že mluví nezralým nářečím ruštiny, označil za „stoprocentně falešnou. Stoprocentně, ne z 90 procent.“ Rozdíl vysvětluje dějinami. Ukrajina nikdy nebyla centralizovaným státem, byla souborem místních autorit. Nejvyšší úrovní bylo hejtmanství, pod ním starostové osad a samot, společnost se vyvíjela jako zemědělská. Typickým projevem byla Záporožská Síč: sněm, na který se sjížděli delegáti ze západu Ukrajiny i z jihu od hranice s Tureckem, protože Krym tehdy patřil Turkům, ne Rusku. Volili hejtmana na určité období, podobně jako polská šlechta volila na sněmu krále. Obraz Záporožců píšících dopis tureckému sultánovi zná každý. Hejtman vládl jen území, které měl reálně v moci. „A z toho pramení naprostá mentální odlišnost Ukrajinců od Rusů,“ říká Fištejn.

Sám se narodil v Kyjevě, do 17 let žil v ruskojazyčném prostředí a vysokou školu studoval v Moskvě. Když mu bývalý ministr zahraničí vytkl, že jeho názor je poznamenaný místem narození, odpověděl příměrem s Kissingerem: ten se narodil v Německu, žil tam do 16 nebo 17 let, a nikdo netvrdí, že proto zastává německé pozice. „Jde jen o to, že mě tato situace trápí, protože je to útok na svobodu, ve které se můžeme sami rozhodnout pro svoji cestu.“

Rus je šroubek státu, Ukrajinec věří sobě a své vesnici

Nejsilnější místo přednášky je Fištejnův popis dvou mentalit. Rus, hodný nebo zlý, podle něj intuitivně odvozuje svůj lidský význam od moci státu. Neporovnává se jako výborný traktorista nebo letec, ale jako součást velkého Ruska, které porazí každého. „Já jsem šroubek a matička v tom nádherném konstruktu Ruska.“ Je hrdý, že jeho stát nejlépe tančí balet a posílá lodě do kosmu. Ukrajinec to neumí, nikdy mu to nebylo dáno. Ukrajinský folklor nemá postavu cara, nejvýš hejtmana. Úctu může mít k místnímu kozákovi, který dobře válčí, ne k dalekému carovi. Anarchistické hnutí bylo podle Fištejna na Ukrajině největší na světě, a to v praxi, ne jen v teorii: baťka Machno ovládal půlku Ukrajiny, než byl vytlačen na západ.

„Rus odvozuje svůj lidský význam od státu, od jeho úspěchu. Ukrajinec to neumí udělat, nikdy to nebylo dáno. Ukrajinec je člověk silně anarchicky založený, který věří v sebe, ve svou rodinu, ve svou vesnici nebo samotu, kde vyrůstal,“ říká Jefim Fištejn.

Na dotaz posluchače upřesnil, že nemyslí etnický determinismus ani politickou filosofii bez státu, ale převažující mentalitu, zkrátka „kolektivismus proti individualismu“. Ukrajinský národ podle něj vznikl z uprchlých nevolníků, kteří utíkali na okraj říše k hranici s Osmany a tam se stávali svobodnými. Ruština má pro to slovo volnice, nezávislost na autoritách, a Ukrajině se začátkem 20. století říkalo guljaj pole, nespoutané pole, kde se dá volně kočovat. Anarchistické hnutí let 1919 až 1925 nemělo barvu černou, ale zelenou podle lesa, a jeho heslo znělo „anarchie je matka pořádku“. Komunisté machnovské bandy potlačovali ještě desítky let. V Rusku naopak panuje cézaropapismus: patriarcha je dobrovolně podřízen státní moci, dnes Putinovi, dřív Stalinovi. Putinovy návštěvy kostelů jsou podle Fištejna „jedno velké divadlo“.

Je ukrajinština jen nářečí ruštiny?

Není, je to jiný slovanský jazyk. Fištejn tuhle Putinovu „záludnou představu“ přirovnává k takzvané československé teorii z lingvistiky, podle níž byla slovenština pokřivenou částí češtiny. Dnes se u nás nenajde šílenec, který by slovenštinu nazval dialektem, o ukrajinštině to ale Putin prohlašuje dál. Ukrajinská literatura je přitom rozsáhlá, s vrcholy jako Lesja Ukrajinka a Taras Ševčenko. Fištejn přiznává, že klasické ukrajinské literatuře sám nerozumí, přestože se v Kyjevě narodil. Jazyk totiž silně ovlivnila západní oblast, „zapadenská“, jak říkají Ukrajinci, tedy Podkarpatská Rus, země starých slovanských kmenů jako Doudlebové a Rusíni, starších než Češi a Slováci. Běžný Rus ukrajinštině „zbla nerozumí“. Mýty o nezralém nářečí mají podle Fištejna jediný účel: dát Putinovi možnost tvrdit, že Ukrajinci jako národ neexistují. „A on to chce teď dokázat vojenskou silou.“

Co Putin myslí demilitarizací a denazifikací

Putin podle Fištejna přesně ví, co chce, a mnohokrát to vyslovil. Macronovi na otázku, jak ukončit boje, odpověděl, že až Ukrajinci odevzdají zbraně a kapitulují. „To je logika dobyvatele.“ Demilitarizace znamená, že Ukrajinci příště nebudou mít zbraně, aby mohli povstat. Denazifikace není o potomcích fašistů, ti tam reálně nejsou a Putin to ví. Má na mysli „nací ve smyslu národa“. Chce Ukrajinu odnárodnit, aby mluvit o Ukrajincích bylo nesmyslné, protože vyrostou a budou se jmenovat Rusy. Plán zveřejněný 16. prosince 2021 pod názvem záruky bezpečnosti pro Rusko uznával NATO v hranicích roku 1997, tedy bez Česka. V Minsku zatím čekal Viktor Janukovyč, připravený k dosazení. Scénář zní: dosadit loutku, podepsat s ní smlouvu o vojenské pomoci, instalovat úředníky a počkat, až Západ řekne business as usual.

Mezitím se bojovalo o Irpiň, chatovou osadu u Kyjeva. Rusové tam podle Fištejna slíbili obyvatelům volný průchod, počkali, až vyjde dost žen a dětí, a rozstříleli je. Humanitární koridory nabízeli jen do Ruska, a z rodin se tak stávají rukojmí, protože žádný otec nebude válčit, když ví, že jeho dítě je v zajetí. Muži doprovázejí ženy k hranici a vracejí se do armády. Putin poslal 200 tisíc vojáků, k tomu 20 tisíc Čečenců a Syřany, kteří umějí bojovat ve městech. V OSN se za Rusko postavilo pět zemí, mezi nimi Sýrie, Eritrea a KLDR. Kyjev a Oděsa přitom v ruské kultuře znamenají víc než Moskva, a raketa není selektivní zbraň: spadne třeba na chrám svaté Sofie.

Churchill, Orwell a memorandum z Budapešti: proč Fištejn kritizoval Západ

Fištejn se netajil ostrou kritikou západní reakce včetně sankcí. Sankce se projeví za měsíc až půl roku a válka bude do té doby rozhodnuta. Zelenskyj proto už v zimě žádal preventivní sankce: když víte, kdy válka začne, proč je neuvalíte teď. Žádal bezletovou zónu, protože rakety létaly z území Běloruska a sám tam udeřit nemohl, aby nebyl označen za agresora, a pak alespoň stingery a javeliny. Biden ve zprávě o stavu unie řekl, že Ukrajina bojuje za svobodu Evropy a celého světa, a vzápětí že se Spojené státy boje nezúčastní a žádný Američan nepadne. Nabídku evakuace Zelenskyj odmítl: nepotřebujeme taxík, potřebujeme zbraně. „Slabost je ctnost dnešního Západu,“ shrnuje Fištejn a připomíná Churchilla ve sněmovně: stáli jste před volbou mezi hanbou a válkou, zvolili jste hanbu a budete mít válku.

Připomněl i Budapešťské memorandum z roku 1994, v němž Spojené státy a Británie zaručily Ukrajině územní celistvost výměnou za vzdání se jaderných zbraní. Ukrajina závazek dodržela, Západ „dělá, jako že si nevzpomíná“. Před atomovou válkou nás podle něj přes 70 let nechránilo odmítání války, ale připravenost do ní jít, a Putin, paranoidní, ale ne klinicky nemocný, musí od Západu slyšet: jsme na to připraveni. K tomu doporučil znovu přečíst Orwella. Román 1984 vznikal v letech 1948 až 1950, kdy Stalin reálně vládl, takže Orwell nepsal o Rusku: Oceánie jsou Spojené státy, Eurasie Rusko ovládající Evropu, Eastasie Čína, tři totality ve věčné válce. Heslo slabost je síla podle Fištejna Západ naplňuje.

Komik, který odmítl taxík: podpora Zelenského stoupla z 27 na 92 procent

Zelenskyj nastoupil se 70 až 75 procenty hlasů, před válkou mu podpora klesla na 27 procent a dvanáctý den války měl podle Fištejna 92 procent. Jeho rivalové Porošenko, Tymošenková i Juščenko jedním hlasem prohlásili, že skutečným lídrem národa je on. Čtyři nejvýznamnější kyjevští novináři, kteří ho před válkou společně označili za slabého, se podle Fištejna omluvili, že si neuměli představit, že neuteče. Čečenci přiznali tři pokusy o jeho zabití. Když mu nabídli útěk, odpověděl: zvolili mě lidé, věřili mi, jak mohu zklamat jejich důvěru. Každé ráno mluví k lidem, skromný, tiše působící člověk, a říká neodvolatelná slova: ani píď nedáme, a když budeme bojovat ve městech, budeme bojovat ve městech. Posluchači, který namítl, že parlamentní systémy nerozhodují tak rychle jako vůdcovské, Fištejn odpověděl příkladem Británie před druhou světovou válkou a samotného Zelenského, civilního a nediktátorského vůdce. Diktatura rozhoduje rychle, ale chybu napravuje dvacet let, parlament ji opraví za pár měsíců.

Čína má územní nárok jen na Sibiř a Izrael si hlídá Železnou kupoli

Od KLDR Fištejn nečekal nic, Čína je podle něj složitější. Nemá v Evropě žádné územní nároky, jediný reálný má na Sibiř. Neuznala zábor Krymu ani žádný jiný ruský zábor a v Radě bezpečnosti se zdržela, protože nemůže podporovat separatisty na Donbasu a zároveň odmítat ty tchajwanské. Rusko vysílené válkou bude na Číně závislé jako na jediném obchodním partnerovi, včetně technologií. „My vám uznáme zábor Ukrajiny, ale vy nám uznáte Sibiř,“ popisuje Fištejn, kam ta závislost míří.

Izraelský premiér Bennett jel do Moskvy hlavně kvůli bezpečnému odchodu ukrajinských Židů, kterých je asi 200 tisíc, stejně jako v Rusku. Izrael má s Putinem tichou dohodu nad Sýrií: Rusové tvrdí, že syrské nebe kontrolují, a přesto nikdy nesestřelili izraelské letadlo. Železnou kupoli, která sestřelí raketu z Gazy do 20 kilometrů, Izrael Ukrajině dát nemůže: systém vyvinul s Američany, nikdo k němu nemá klíč a v cizí válce by skončil na Blízkém východě. Posluchačka Ivana ten večer uzavřela ukrajinským příslovím, které Fištejna potěšilo: otroci nejdou do nebe. A on sám dodal, na co jediné lze spoléhat: na sílu Ukrajinců.