Jefim Fištejn – Co stojí za válečným PR

PR akce byla velmi úspěšná, když ukazovali třeba nešťastného, ubitého otce, který nesl osmiměsíční holčičku a ukazoval, že ta se nadýchala slzných plynu a umřela, a že je to válečný zločin, za který nese odpovědnost Izrael. A já bych rád slyšel, když někdo mně přesvědčivě řekne, co ta holčička tam dělala. Je jasné, že ve svém kočárku ji musel někdo, maminka nebo starostlivý tatínek, privézt přímo do zóny – do pásma bojů, do pásma střelby, do pásma házení kamenů a do pásma těch slzných plynů. Protože střílet slzný plyn není nic, co by bylo zakázáno. Každý stát používá slzný plyn v normálních policejních operacích včetně třeba rozhánění anarchistů u nás. Takže co a který otec může přivézt svou osmiměsíční holčičku? Není schopná o sobě rozhodnout a ten otec potom se tváří jako ubitý hořem a neštěstím. Je to zločinec takový člověk, který přiveze tam holčičku, je zločinec. A mimochodem Charta OSN a všechny konvence zakazují použití živých štítu takzvaně, zakazují použití lidí před tankama, ale přece přivézt tam holčičku znamená použít tento zákaz mezinárodních organizací. Čili lidi, kteří takhle konali a vedli tam malé děti a říkali jim, ať půjdou co nejblíž k plotu, aby mohly být zastřeleni, to jsou reální váleční zločinci. A že život svých dětí necení, to je jejich problém a to je něco úplně jiného. Jen Evropané v západních zemích mohu necítit ten rozdíl mezi skutečným válečným zločinem a právem, které je dáno každému státu – nepřipustit, aby někdo vpadl násilně a nějakou vojenskou silou dovnitř.