Daniel Kroupa – Styděl jsem se za to, že jsem Čech

Politici si zvykli využívat Evropskou unii jako takový štít, kdykoliv něco zvorají, tak řeknou, že to přišlo z Evropské unie. Ale tenhleten postoj, který většina české veřejnosti zaujímá k Evropské unii, tak je právě ilustrací toho uzavřeného provincialismu, kdy ve chvíli, kdy se projednává nějaké důležité rozhodnutí, tak ti naši zástupci tam sedí a mlčí. Když to přijde domů k nám, tak rozhazují rukama a říkají: “Evropská unie nám diktuje.”. My rebelujeme proti věcem, s kterými jsme před tím souhlasili. Byl jsem několikrát v době své politické dráhy svědkem toho, že rozhodnutí, které jsme jako Česká republika podepsali jako závazek, tak ve chvíli, kdy se od nás očekávalo, že ten závazek budeme plnit, tak jsme vystupovali statečně, nebo politici kteří stáli v čele státu, statečně hrozili směrem k Evropské unii, že se proti tomu postavíme. A bylo mně trapně, když z té Evropské unie přijeli politici a přivezli tu smlouvu a byli jsme u pana premiéra, byl to Švéd, bývalý ministr zahraniční švédský, a říkal mu: “Pane premiére, prosím Vás, vy jste se tady vyjádřil, že vám Evropská unie diktuje požadavky,” já nevím, týkalo se to tehdy jablek nebo nějaké takové komodity “a vy tady říkáte, že si nic diktovat nenecháte a podobně. Je to pravda, že jste to řekl? Víte, já vím, že novináři to někdy zkreslí.”. A on říká: “Ano, tohle já jsem řekl.”. On vytáhl tu smlouvu a říká: “Prosím vás, v té smlouvě, kterou jste podepsal, je to váš podpis? Tak jste se zavázali že tohleto budete plnit. Pokud se vám to teďko nehodí, tak máte v té smlouvě popsanou možnost, jak můžete předem ohlásit komisi, že z nějakých ekonomických důvodů se vám to nehodí, že to poškozuje váš trh, a požádat, aby se o té věci znovu jednalo a dojednala se třeba jinak. A to vy jste neudělali. Vy tady začínáte svádět na Evropskou unii něco, co je váš domácí problém.”. Pan premiér mlčel jak zařezaný a já jsem pomalu se sunul pod stůl, protože jsem se styděl za to, že jsem Čech. Je to stejné chování jako lidí, kteří prostě podepisují smlouvy, a pak jim teprv dojede, co to podepsali. A v té Evropské unii jsem byl svědkem, že když se smlouvy dojednávaly, tak probíhala velmi tvrdá jednání, velmi tvrdé požadavky, ale zkrátka na to, na co si plácli, to platilo.