Kdysi, když ve špitálech utěšovali duchovní nemocné, udělovali jim svátosti, mezi které patřilo i poslední pomazání. Pro věřícího člověka to byla pomyslná injekce, která posílila hlavně ducha, protože měla přinést odpuštění hříchů.

Tehdy to byl zásadní a promyšlený rituál, kdy duchovní zpívali žalmy začínající slovy „Placebo Domino in regione vivorum”, neboli „Bohu se zalíbím v krajině živých.”

Služebníci Boží si časem všimli, že po dokončení rituálu se zlepšil stav nejenom pomazaných nemocných, ale také řadě dalších pacientů. Kdo měl srovnané účty s Bohem, tomu se vždycky ulevilo... A tak se zrodil název placebo.

Robert Ader před několika desetiletími prokázal placebo efekt u geneticky poškozených myší se zánětlivým onemocněním, které zkracovalo jejich život na polovinu normálního dožití. Když vznikla tzv. „Streitbergerova akupunkturní jehla“, bylo studiemi dokázáno, že akupunktura není placebo, ale skutečně působí na nervové systém.

Když se během 2. světové války americká armáda vylodila v Itálii, byla bombardována Němci. Léky docházely a raněním nebylo co dát. Ranění začali dostávat injekce neúčinných látek, ale lékaři jim tvrdili, že dostali dávku morfia. Zraněným se ulevilo. Zázrak?