Roudnice nad Labem je jedno z nejstarších českých měst s první písemnou zmínkou z roku 1167. O rozkvět města se v první polovině 14. století zasloužil biskup Jan IV. z Dražic založením kláštera pro nový řád augustiniánů kanovníků. V roce 1603 se roudnického panství ujímá rod Lobkowiczů. Město leží na levém břehu řeky Labe v úrodné Polabské nížině a má přibližně 13 000 obyvatel. Je významným kulturním, společenským a hospodářským centrem Podřipska.

Augustiniánský klášter a jeho podzemí: Základní kámen byl položen roku 1333 a stavba trvala přes 20 let. Jedná se o první klášter řádu augustiniánů u nás. Klášterní komplex je tvořen chrámem Narození Panny Marie a budovou vlastního konventu, z něhož se dochovala tři křídla ambitu kolem rajského dvora, kapitulní síň a prostor bývalé knihovny. Při návštěvě chrámu se vydáme k tajemnému zatopenému podzemí, tzv. jezírku, o kterém se vypráví řada pověstí. Kde se jezírko vzalo? Pod klášterem vyvěrá několik pramenů a jeden z nich zatopil sklep. Jiný se pro načervenalou barvu vody jmenuje Rudný pramen a podle něj se jmenuje celá Roudnice.

Lobkovický zámek: Pražský biskup nechal koncem 12. století vystavět na skalnatém výběžku nad řekou Labe románský hrad, který byl následně rozšiřován v období gotiky. V 16. století došlo k přístavbě renesančního křídla. V letech 1652–1684 byl přebudován do raně barokní podoby za Václava Eusebia z Lobkowicz. Zámek má více než 200 místností, masivní vstupní schodiště, hodinovou věž a bohatě zdobenou kapli s freskami. Po dlouhá léta byl centrem prosperujícího panství Lobkowiczů. Od 2. světové války sloužil jako kasárna německé a později české armádě. Do roku 2008 zde sídlila vojenská konzervatoř. V současnosti patří zámek opět rodině Lobkowiczů.