Svatovítská katedrála se stala symbolem českého národa. Řadí se k nejnavštěvovanějším památkám v České republice a láká turisty z celého světa. Její interiér si každoročně prohlédne asi 1,5 milionu návštěvníků.

První kostel, který na místě dnešního Svatovítského chrámu stál, založil kníže Václav asi v roce 929. Předrománská rotunda postavená na pražském hradišti se stala třetím kostelem hlavního města.

V roce 973 bylo zřízeno pražské biskupství a založen sbor kanovníků kapituly svatovítské, čímž významně vzrostl význam rotundy. V roce 1060 začala výstavba trojlodní baziliky, která měla nahradit původní kostel. Za tímto návrhem stál kníže Spytihněv, který ale zemřel pouhý rok po zahájení prací. Bazilika byla pětkrát větší než rotunda a s tím vzrostl i její význam – stala se místem korunovace i posledního odpočinku českých králů.

Bula papeže Klementa VI. z 5. května 1344 povolila zřídit arcibiskupství - bazilika se tak stala metropolitním chrámem. Kvůli svému nově nabitému významu musela být opět zvětšena. Jan Lucemburský položil 21. listopadu 1344 základní kámen nového chrámu – již třetího na stejném místě – a to i za přítomnosti kralevice Karla IV.

Hrobka ve svatovítské katedrále je největším pohřebištěm českých panovníků. Místo posledního odpočinku tu našlo 14 českých knížat a králů a nacházejí se zde sarkofágy Karla IV., Václava IV., Ladislava Pohrobka, Jiřího z Poděbrad a Rudolfa II. V podzemí kapli sv. Václava je pohřben svatý Václav.

Svatovítský chrám byl skutečně dokončen po dlouhých 585 letech. Chrám, na jehož stavbě se podílela více než desítka největších architektů svých dob, byl vysvěcen a oficiálně otevřen 28. září 1929 za účasti prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka a arcibiskupa Františka Kordače.