Josefov, historická židovská čtvrť Prahy, je domovem mnoha významných památek, včetně několika synagog, Starého židovského hřbitova a židovského muzea. Každá z těchto památek v sobě nese stopy minulosti židovské komunity, od období středověku až po tragické události druhé světové války.

Mezi nejvýznamnější památky patří Staronová synagoga, nejstarší dochovaná synagoga v Evropě a jedna z nejstarších na světě. Postavena v gotickém stylu v druhé polovině 13. století, je stále aktivním místem bohoslužeb. Synagoga je obklopena mnoha legendami, včetně té o pražském Golemovi, mýtickém ochránci židovské obce, kterého údajně stvořil rabín Löw.

Pinkasova synagoga je emotivní památník obětem holocaustu. V jejích zdech jsou vypsána jména přibližně 80 000 českých a moravských Židů, kteří zahynuli během druhé světové války. Interiér synagogy také hostí výstavu dětských kreseb z terezínského ghetta, které poskytují silný a dojemný pohled do života v koncentračním táboře. 

Španělská synagoga ohromuje svou nádhernou maurskou architekturou. Maiselova synagoga dnes slouží jako muzeum mapující historii židovského národa v Čechách a na Moravě. Klausová synagoga představuje návštěvníkům židovské svátky a rituály.

Starý židovský hřbitov je jedním z nejstarších a nejvýznamnějších židovských hřbitovů v Evropě. Fungoval od první poloviny 15. století až do roku 1787. Na tomto malebném, avšak velmi hustě obsazeném hřbitově, se nachází přibližně 12 000 náhrobků, včetně významných osobností jako je rabín Löw a Mordechaj Maisel.

Židovská obřadní síň byla postavena v letech 1906–1908 a sloužila jako místo pro rituální očistu mrtvých před pohřbem. Dnes je součástí Židovského muzea a hostí výstavu, která představuje židovské pohřební tradice a zvyky.

Svatovítská katedrála se stala symbolem českého národa. Řadí se k nejnavštěvovanějším památkám v České republice a láká turisty z celého světa. Její interiér si každoročně prohlédne asi 1,5 milionu návštěvníků.

První kostel, který na místě dnešního Svatovítského chrámu stál, založil kníže Václav asi v roce 929. Předrománská rotunda postavená na pražském hradišti se stala třetím kostelem hlavního města.

V roce 973 bylo zřízeno pražské biskupství a založen sbor kanovníků kapituly svatovítské, čímž významně vzrostl význam rotundy. V roce 1060 začala výstavba trojlodní baziliky, která měla nahradit původní kostel. Za tímto návrhem stál kníže Spytihněv, který ale zemřel pouhý rok po zahájení prací. Bazilika byla pětkrát větší než rotunda a s tím vzrostl i její význam – stala se místem korunovace i posledního odpočinku českých králů.

Bula papeže Klementa VI. z 5. května 1344 povolila zřídit arcibiskupství - bazilika se tak stala metropolitním chrámem. Kvůli svému nově nabitému významu musela být opět zvětšena. Jan Lucemburský položil 21. listopadu 1344 základní kámen nového chrámu – již třetího na stejném místě – a to i za přítomnosti kralevice Karla IV.

Hrobka ve svatovítské katedrále je největším pohřebištěm českých panovníků. Místo posledního odpočinku tu našlo 14 českých knížat a králů a nacházejí se zde sarkofágy Karla IV., Václava IV., Ladislava Pohrobka, Jiřího z Poděbrad a Rudolfa II. V podzemí kapli sv. Václava je pohřben svatý Václav.

Svatovítský chrám byl skutečně dokončen po dlouhých 585 letech. Chrám, na jehož stavbě se podílela více než desítka největších architektů svých dob, byl vysvěcen a oficiálně otevřen 28. září 1929 za účasti prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka a arcibiskupa Františka Kordače.

Při exkurzi se dozvíme o původu osídlení hradního vrchu a prvních stavbách. Uslyšíme zajímavosti z různých etap její stavby. Budeme si povídat o našich panovnících, budovatelích katedrály i symbolice výzdoby kaple zasvěcené našemu národnímu patronovi. Vstoupíme do běžně nepřístupné podzemní Královské hrobky a také dovnitř kaple svatého Václava. 

Od pradávna se o Starém městě pražském utvářely legendy, a to ať už pravdivé, či nikoliv, a stejně tomu bylo i v případě Staroměstského orloje, který se podobnými pověstmi jen hemží. Pojďme společně objevit, co se skrývá za malými železnými dveřmi, jenž vedou dovnitř orloje do všech jeho pater, ke kalendářnímu, astronomickému a časoměrnému i tomu nejvyššímu s apoštoly, a odhalme společně v doprovodu toho nejpovolanějšího tajemství pražských astronomických hodin. Petr Skála nás zasvětí nejen do historie Pražského orloje, ale vysvětlí nám také, jak tento úžasný a originální hodinový stroj s astrolábem funguje.

Zúčastnit se můžete také prohlídky historických sálů Staroměstské radnice s cennými malbami, gotické kaple, gotické věže s vyhlídkou, románsko-gotického podzemí radnice s náznakovou historickou expozicí a některých veřejnosti nepřístupných prostor. Staroměstskou radnici tvoří komplex několika gotických domů, postupně připojovaných do jednoho celku. Nejzajímavějším dokladem stavebního vývoje celé radnice jsou její historické interiéry, jež pocházejí z různých období. 

Radniční podzemí dává možnost nahlédnout do doby počátků Starého Města pražského. Úroveň tehdejšího města byla o několik metrů níže, než je úroveň dnešní. Terén města musel být kvůli častým záplavám uměle navyšován, takže již ve 13. století se z původních přízemků domů stalo podzemí. Nejstarší částí podzemí Staroměstské radnice je románský sál z 2. poloviny 12. století, dochovaly se i základy o sto let mladší věže. Nacházejí se zde i studny a cisterny na dešťovou vodu. Samozřejmě pod radnicí bývala vězení, dvě z nich je možné vidět i dnes. Součástí podzemí je i pietní místo, které křížem z ohořelých trámů upomíná na poslední dny druhé světové války, kdy byla Staroměstská radnice z velké části zničena. 

Mohutná hranolová věž Staroměstské radnice byla dokončena již ve 14. století. Roku 1410 byl na její jižní stranu umístěn orloj, který byl v pozdější době dále zdokonalován a doplňován. Je to nejdéle fungující orloj na světě.

Klášter Na Slovanech je nejvýznamnější stavbou Nového Města pražského. Největší kostel Nového Města pražského založený 21. listopadu 1347 císařem Karlem IV. získal mimořádné privilegium - kázání ve slovanském jazyce. Klášter můžete znát pod různými jmény: Emauzský klášter, Emauzské opatství, klášter benediktinů při chrámu Panny Marie a slovanských patronů, klášter Na Slovanech. Nejčastěji však uslyšíte jednoduché Emauzy. 

Navštívíme kostel Panny Marie postavený pro stovky poutníků přicházejících na každoroční oslavy Svatého kopí. Prohlédneme si přilehlou Císařskou kapli zdobenou mystickými vyobrazeními ve stylu secese, tak zvané Beuronské školy. Ambit okolo Rajského dvora je zdobený 85 vrcholně gotickými nástěnnými malbami ze Starého a Nového zákona. Provedení maleb je srovnatelné s těmi na hradě Karlštejně, který rovněž vybudoval Karel IV. Podrobně si připomeneme příběhy, které malby v ambitu zobrazují. Prozkoumáme křížovou chodbu a barokní refektář.

Klášter byl dokončen v roce 1372 a jeho klášterní kostel byl slavnostně zasvěcen na Velikonoční pondělí, kdy se při bohoslužbě četla pasáž z evangelia o zjevení Ježíše Krista učedníkům putujícím do Emauz. Tato událost se každoročně připomínala velkou poutí, což vedlo k tomu, že se název "Emauzy" postupně vžil a stal se běžným označením tohoto kláštera mezi Pražany. Říká se, že stavba kláštera byla stejně drahá jako výstavba Karlova mostu.